S výtečným prospěchem absolvoval v roce 1935 Vojenskou akademii, kde jeho spolužáky byli mj. i pozdější stíhači RAF Bartoš, Fejfar, Kloboučník a Fajtl.
Jako jeden z prvních československých letců přešel 18. května 1939 hranice do Polska, aby se pak přes Francii dostal do cizinecké legie. Ve francouzské uniformě mu byl také uznán první sestřel – nad Středozemním mořem dne 17. června 1940. Šlo o italský letoun Savoia Marchetti S.M.79, přičemž se jednalo o jediné vzdušné vítězství dosažené československým stíhačem v řadách Francouzského armádního letectva v bojích proti italskému královskému letectvu.
Po kapitulaci Francie odejel spolu s ostatními našimi piloty britskou lodí z Gibraltaru do Anglie. První svůj let absolvoval na letounu Hurrican jako stíhač. Velmi ale toužil po nočním stíhání, na které měl ostatně z Československa výcvik. To se mu podařilo až 11. prosince 1940 a hned počátkem příštího roku požádal spolu s npor. Kloboučníkem o přeložení k noční stíhací letce č. 96 v Cranage. Oba tito piloti jsou pak považováni za zakladatele čs. nočního stíhání.
12. března 1941 byl nadporučík Veselý sestřelen kvůli nezkušenosti svého střelce – mladého a asi dost vystrašeného Kanaďana. Při útoku na Heinkela 111 tento střelec nereagoval ani na druhý rozkaz ke střelbě – a tak zadní střelec německého letounu útočící Defiant sestřelil, přičemž zraněný pilot po krátkém bezvědomí přistál (se 150! zásahy na svém letounu a hlavně s těžkým zraněním).
Za brilantní pilotní výkon dostal Vlastimil Veselý vyznamenání DFC, což je nejvyšší anglické letecké vyznamenání, které uděluje osobně anglický král.
Po uzdravení pokračoval Veselý v létání na různých typech letadel (mj. Blenheim), aby se dostal k 68. česko-anglické squadroně, kde na skvělých letadlech Beaufighter se dočkal dalších svých úspěchů a sestřelů, také velitelské funkce, za kterou mu později pan prezident Havel udělil generálskou hodnost…
Patrně nejzajímavější sestřel (společně se svým navigátorem Nečasem, který také i po roce 1948 létal úspěšně v RAF jako pilot) – měl S/Ldr Vlastimil Veselý 24. července 1942 – totiž nový německý stroj Heinkel 177 Greif.
Konec války zastihl Vlastimila Veselého na Inspektorátu čs. letectva v Londýně. 7. března 1945 byl povýšen na majora letectva, později jako podplukovník byl od 15. května 1946 velitelem leteckého pluku v Plzni. Jak známo – západní letci byli komunistickým režimem šikanováni, mnozí uvězněni. Varován svým spolužákem, členem OBZ (později se jim říkalo „kontráši“) – emigroval 15. září 1948 patrně na poslední chvíli přes Německo zpět do Anglie. Zde byl opět přijat 8. listopadu 1948 do RAF, kde dosloužil ve velitelských funkcích a v různých zemích až do důchodu, a to koncem roku 1968.
Odejel pak do Austrálie (kam ho lákal mj. rybolov) a našel si bydlení u ústí řeky do moře. V roce 1993 byl povýšen do hodnosti generálmajora letectva ve výslužbě. Ve svém bydlišti v australském státu Nový Jižní Wales v Brunswick Heads ve věku 88 let v roce 2001 zemřel. Rok předtím udělilo svému rodákovi město Hořice čestné občanství, stejně učinil i Jičín, odkud Vlastimil Veselý odešel do války.
Zdroj: Jaroslav Veselý, Trosečník
