Příhoda ji potkala před třemi lety, pomáhala jí rodina – především dcera, stáli při ní přátelé a kolegové. „Spolek jsem založila až nějakou dobu po příhodě, už od začátku jsem totiž věděla, že jsem se nevrátila zbytečně, že tady mám ještě nějaké poslání. Hlavně jsem měla pocit, že bych ostatním měla něco vrátit,“ uvedla Marie Frýdmanová pro Náš REGION. Náležitě si nastudovala, jak se spolek zakládá a co všechno je nutné udělat pro jeho fungování. Minulý rok na sv. Martina se v Anežském klášteře konal benefiční koncert.
Prevence, první i následná pomoc
Spolek Znovu do života, z.s., založený loni v listopadu, rozjíždí působnost v několika oblastech. „Jelikož prevence je vždycky levnější než léčba, chceme přispívat k tomu, aby lidi klinická smrt nepotkala, a pokud je potká, aby všichni měli štěstí, jaké jsem měla já, a kolem sebe měli dostatek erudovaných lidí, kteří první pomoc dokážou poskytnout včas a kvalifikovaně. Pokud se člověku nedostane pomoci do čtyř minut, je pravděpodobné, že kognitivní funkce selžou, člověk třeba přežije, ale už si s vámi takto nepopovídá,“ pokračovala.
Spolek má třicet členů. „Členům a pacientům poskytujeme pomocnou ruku, když se ocitnou v tíživé situaci, např. při znovuzařazení do pracovního procesu. Chceme předávat zkušenosti se zvládáním obtížných situací, životní optimismus, byli bychom rádi, kdybychom získali i psychologa, který by je i například jejich rodinné příslušníky podpořil. Jsem poměrně vzácný případ, protože jsem ho nepotřebovala, mám jen pozitivní vzpomínky, a poté, co mě komplexně opravili, se můj zdravotní stav zlepšil. Ale pro některé je to tak frustrující, že si ani nechtějí přiznat, že tou příhodou prošli,“ řekla Frýdmanová.
Neurčená příčina diagnózy
Na to, jak poskytnout první pomoc, má spolek již zpracovaný projekt. „Chtěli bychom ho realizovali prostřednictvím erudovaných odborníků, kteří členům spolku vrátili život. Tedy prostřednictvím personálu nemocnice na Karlově náměstí,“ uvedla. Spolek by chtěli proniknout i do možnosti ovlivnit změnu legislativu. „Byť sociální síť u nás je pružná, jsou situace, kdy legislativa neumožňuje čerpání výhod včetně lázeňské péče pro pacienty s neurčenou příčinou diagnózy, pro ty, kteří se nevrátili do pracovního procesu a stará se o ně rodina, nelze například čerpat podporu v denním stacionáři,“ dodala.
Ona sama se, po několika operacích, vrátila do práce po neuvěřitelných šesti týdnech. Měla v době klinické smrti nějaký „sen“? „Já si to nepamatuji, ale asistentka z katetrizačního sálu mi říkala, že prý jsem sdělovala, že jsem byla někde, kde bylo velké světlo, viděla jsem prý své dva mrtvé psy a povídala si s mojí již mrtvou maminkou, která mi po milém rozhovoru říkala „a mazej“. Dva psy jsme opravdu mívali a maminka mi „a mazej“ v dobrém často říkávala,“ řekla Frýdmanová. Ráda by touto cestou poděkovala všem lékařům a veškerému nemocničnímu personálu. „Máme skvělé zdravotnictví, to chci zdůraznit,“ uzavřela Marie Frýdmanová ze spolku Znovu do života.
