Byla krásná, inteligentní, vtipná i úspěšná, ale stejně jí to v životě moc štěstí nepřineslo. A i když měla desítky milenců, největší životní lásku ztratila a nejspokojenější časy pak zažila až paradoxně po boku svého čtvrtého manžela, který byl homosexuál.
Adina Mandlová patřila za první republiky k největším sexsymbolům tehdejšího Československa. Většinou hrála osudové ženy, oblečené ve skvělých róbách, které si nechávala šít například v salonu Hany Podolské, kde začínala jako modelka.
Střed pozornosti
Byla tatínkův miláček, všemožně ji rozmazloval a její okolí jí muselo vykat. Když jí ale bylo osm, její otec zemřel a vše bylo rázem jinak. Na rodinu přišly těžké časy – kvůli nedostatku peněz i matčiným různým „strýčkům“, které si vodila domů.
Mandlová na konec idyly reagovala vzpurně. Kvůli pletkám s muži ji raději v šestnácti letech odeslali do pařížského dívčího penzionátu, ale i odtamtud ji za nevhodné chování zakrátko vyhodili. Začala tedy pracovat jako sekretářka v Mladé Boleslavi, ale brzy se přestěhovala do Prahy, kde pracovala jako manekýnka.
A díky pohledné tváři se zanedlouho objevila ve svém prvním filmu – Děvčátko, neříkej ne! Když jí režisér tohoto nepříliš podařeného filmu napomínal kvůli jejímu hraní, odpověděla mu prý, že než on natočí další film, bude už ona filmovou hvězdou.
Osudový Hugo Haas
A nebyla daleko od pravdy. Ale nestalo se to jen tak, chtělo to promyšlenou akci. Mandlová si vyhlédla v té době velice populárního herce Huga Haase, zjistila si, že chodívá po večerech do Lucerny do baru na skleničku, a vypravila se tam za ním. Předpokládala, že bude muset během večera na toaletu, proto se posadila u stolu vedle ní, aby si ji nemohl nevšimnout. A vyšlo jí to, krátce nato už spolu dokonce i bydleli.
Haas se pro ni stal vším. „Naučil ji mluvit, hrát, oblékat, i její pověstnou sebeironii,“ vzpomínal později legendární režisér Otakar Vávra. Haas si také vymínil, že s ním musí hrát v nabízených filmech, jinak roli nevzal. A ona zase nesměla hrát s „konkurencí“.
K tomu došlo teprve později, když se jejich cesty zase rozešly. Muž, kterého v životě milovala nejvíc, ji opustil kvůli baletce, kvůli ženě, která proti Mandlové, jak sama říkala, nebyla prý „nic“. Rozešli se ve zlém a Mandlová se natruc vdala za malíře Zdeňka Tůmu.
Nešťastné lásky i vězení
Štěstí jí to ale nepřineslo a jen krátce po svatbě si začala se svým hereckým kolegou Vladimírem Šmeralem. Tůma ovšem její nevěru neunesl a otrávil se svítiplynem. A Šmeral, který byl ženatý se Židovkou, se odmítl rozvést – doufal, že ji tak zachrání před koncentračním táborem.
Nakonec tam ale skončil i on sám. Mandlová, která s ním čekala dítě, ho pod vlivem prožívaného stresu porodila mrtvé. Další velké problémy ji čekaly po válce. Za kontakty s německými pohlaváry ji označili za kolaborantku. Povídalo se o ní i to, že měla mít poměr s K. H. Frankem, což ona i on vehementně popřeli.
Ale ani hrozba vězení, kde nakonec opravdu skončila, ji nezbavila její pověstné drzosti. Když jí vytýkali, že se za protektorátu zpronevěřila etice české herečky, bez zaváhání jim odpověděla: „Vždycky jsem byla spíš kurva než herečka.“
Až napočtvrté
Krátce po propuštění z vězení se provdala za bývalého letce RAF Josefa Kočvárka a odstěhovala se s ním do Británie. Po něm si vzala despotického boháče Geoffreyho, ale ani toto manželství jí dlouho nevydrželo.
Štěstí našla až po boku módního návrháře Bena Pearsona. Ten sice dával v sexu přednost mužům, nicméně Adina ho okouzlila. „Byli jsme do sebe velice zamilovaní. Vědomí, že jsem jeho první, a jak nikdy nepřestal tvrdit, poslední milenka, jen zvyšovalo půvab našeho vztahu,“ napsala o něm ve své životopisné knize Dneska už se tomu jenom směju. Nakonec spolu strávili šťastných 37 let.
CITÁTY ADINY MANDLOVÉ
- Bez smutných zkušeností, bez utrpení a zklamání, bez té školy života, která mě posilnila a nikdy docela nezlomila, bych se nebyla nenaučila to, co je v lidském životě nejdůležitější – umět zestárnout bez trpkosti a dosáhnout míru v duši.
- Svět chce být klamán. A kdo říká, co si myslí, je blázen a zaslouží si, co ho potká. Kdysi za to upalovali, dneska člověka znemožní prolhanou propagandou a umučí ho duševně.
- V životě to je obráceně, ty, které hrají takové mrchy, srdce mají, a ty hodné ve filmu bývají v životě největší svině.
- Dívám se na minulost bez trpkosti, necítím nenávist k těm, kdož se mi snažili život znesnadnit. Všecko, co jsem pokládala za důležité, je teď bezvýznamné. Dneska už se tomu jenom směju.
