Z vesničanů se stali přes noc Pražáci. Dřív se pražským parkům říkalo „oblasti klidu“ - dokud k Praze nepatřily

O jejich vzniku rozhodla socialistická normalizace z léta 1974 o připojení třiceti do té doby samostatných obcí k hlavnímu městu. A tak se z mnoha občanů najednou přes noc stali Pražáci.

Než se začal propagovat jednotný název pro celkem 11 přírodních pražských parků tak se uváděl název, který používala i legislativa na základě návrhu Aktivy státní ochrany přírody, což bylo seskupení dobrovolníků.

Členové Aktivu velmi brzo zjistili – a posléze i odborně zdokumentovali – jaké přírodní klenoty se po připojení obcí ocitly v okruhu jejich zájmu a působnosti: Pitkovická stráň, obora Uhřiněves, Litožnice, Rohožník… Začala intenzivní práce (trvající dodnes) na záchraně např. Pitkovické stráně, která v té době beznadějně zarůstala trnovníkem. Souběžně s tím bylo velmi brzy jasné, že ochrana nejcennějších úseků této příměstské krajiny – většinou koridorů okolo potoků – nutně potřebuje nějakou oporu v legislativě. Po několika měsících příprav a tápání (první písemný námět z června 1976 mluví ještě o „ochranných krajinných pásmech“) bylo již vše jasné! Aktiv se pokusí pro tato území využít (poprvé v Praze a v městském celku vůbec) tehdy novou formu ochrany větších krajinných celků – formu „oblastí klidu“.

Oblasti klidu vznikaly po celých Čechách od poloviny sedmdesátých let podle metodiky zpracované Ministerstvem kultury v roce1973. Oblasti klidu byly chápány jako mezistupeň s výrazně rekreačním využitím mezi krajinou chráněnou a krajinou nechráněnou.
K vyhlášením prvních oblastí klidu došlo až v roce 1984. Šlo totiž v Praze o něco úplně nového. Bylo nutné přesvědčit především představitele obvodu Prahy 10 a neméně i úředníky, pro které to vše byla pochopitelně práce navíc. Dosti kuriózní byla jednání na Místních národních výborech. Bylo nutné rozptýlit obavy myslivců, zemědělců, lesníků a překonat i jisté politické bariéry. Velmi slušná odbornost Aktivu umožnila shromáždit dostatek přesvědčivých argumentů, takže z většiny, někdy komplikovaných jednání, vycházeli vítězně.

VELKÝ PŘEHLED: Nejkrásnější přírodní koupaliště ve středních Čechách. Víme, kde se nacházejí

Objevovaly se články v denním i odborném tisku. O oblastech klidu v Praze se mluvilo na různých konferencích. V materiálu s názvem „Koncepce státní ochrany přírody na obvodě Prahy 10 do roku 1990“, který byl schválen Radou ONV Prahy 10 roku.1981 a který je mimochodem dílem, za které se nemusíme stydět ani dnes, se objevuje ucelená představa o existenci oblastí klidu na obvodě jako specifické formy ochrany příměstské krajiny již s „plnou parádou“. “

Velkým dnem v této cause byl 28. červen 1984. Plenární zasedání Národního výboru hl.m.Prahy schválilo první dvě oblasti klidu – Říčanku a Botič – Milíčov – a Československá televize odvysílala večer ve zprávách působivý vstup o oblastech klidu a jejich poslání.

Postupně se prosazovala myšlenka na síť oblastí klidu v rámci celého hlavního města. Upozornila na to zmínka v celopražské koncepci z roku 1979 a hlavním dokument tzv. Soubor realizačních úkolů a opatření ke zlepšení životního prostředí v Praze z prosince roku 1984. Základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Praze 10 dostala příští rok od tehdejšího Útvaru hlavního architekta zakázku na zpracování návrhu celopražské sítě oblastí klidu. Za pomoci odborníků dr. Strejčka, dr. Ložka a dalších předních odborníků se tohoto úkolu se ctí zhostila. O kvalitě tohoto dokumentu svědčí skutečnost, že dnešní síť přírodních parků v hlavním městě co do počtu a plochy je téměř totožná s tehdy navrženou koncepcí.

Důležité však je, že jsou to místa krásná a za tím vším je mnoho práce.