Za kulturou, na výstavu, do Národní galerie Praha i během pandemie

8.10.2020
Anna Julie Řehořová

Z návštěvy výstav a expozic však není nutné mít strach. Řídí se zde veškerými hygienickými opatřeními, hlídají rozestupy a monitorují počet osob ve výstavních prostorách. Proto Národní galerie v Praze vybízí k návštěvě všech svých expozic, z nichž některé právě nabízejí zcela nové výstavy. Mezi nimi je například Rembrandt: Příběh člověka, který za první víkend po otevření trhal návštěvnické rekordy.

Veletržní palác, Palác Kinských, Šternberský palác, Schwarzenberský palác, Salmovský palác, Klášter sv. Anežky České či Valdštejnská jízdárna. To všechno jsou místa, kde může návštěvník spatřit díla patřící pod národní galerii. Výstavy a sbírkové expozice jsou v těchto prostorech vždy seskládány tak, aby dohromady tvořily průřez dějinami. Takže pokud je právě ve Veletržním paláci sbírková expozice 1930 – současnost: České moderní umění a NEBOURAT! Podoby brutalismu v Praze, tak třeba ve Schwarzenberském paláci je ve stejném čase k vidění Leonardo inspirující.

Rembrandt: Portrét člověka nabízí jako své ústřední dílo portrét Učence ve studovně. Jde zároveň o jediný zde vystavovaný obraz, jenž je v držení českých sbírek. Zbytek děl bylo zapůjčeno a přivezeno do Prahy z mnoha zemí, například z New Yorku (Metropolitní muzeum) nebo z Londýna (Národní galerie). Výstava zde potrvá do konce ledna roku 2021. Koronavirus zároveň zabránil, aby některá díla byla do Prahy přivezena. Zato jiným se sem otevřela cesta, a tak je na výstavě k vidění spousta exkluzivních děl ze světových sbírek, která původně ani nešla získat. Výstava nabízí 115 exponátů, z toho 10 maleb a 50 prací na papíře. Jedná se tedy o největší výstavu, jakou kdy měli Pražané možnost vidět.

Jedna z nejrozsáhlejších výstav představená v Národní galerii Praha je Mikuláš Medek: Nahý v trní. Retrospektiva tohoto malíře je k vidění ve Valdštejnské jízdárně, Veletržním paláci i klášteře sv. Anežky České. Výstava je rozšířena i o dosud neznámé práce a filmy z autorovy pozůstalosti. Během necelých padesáti let svého život se tento umělec několikrát výrazně formoval; co se týče uměleckých směrů, tak začínal s expresivními a kubistickými motivy, výrazně se dotkl surrealismu, od kterého se přes informel dostal až k abstrakci. Od té se však vrátil zpět k figurální tvorbě v manýrismu, do kterého vkládal i filozofická pojetí obrazu. Jednalo se o natolik výrazného, osobitého a silného člověka, že ani nejrůznější umělecké a společenské tlaky doby ho nezastavovaly. Šel si vždy vlastní cestou a je dost možné, že velký tvůrčí vliv na něho měl i jeho dědeček, impresionista Antonín Slavíček.

Staří mistři ve Schwarzenberském paláci nabídnou od 16. října také pokračování. Staří mistři II ve Šternberském paláci představí výjimečnou kolekci italské malby 14. a 15. století. Ta byla z velké části shromážděna Františkem Ferdinandem d’Este. Jedná se o nejpočetnější soubor tzv. italských primitivů (tedy autorů bez formálního vzdělání), jenž byl dochován mimo území Itálie. Národní galerie v Praze toho však nabízí mnohem víc. František Muzika v kresbě a grafice, Kurt Gebauer nebo Karel Myslbek: Tiché drama lidské bídy. To je jen zlomek z výstav právě probíhajících v NGP.



Nepřehlédněte