Na přelomu tisíciletí Prahou otrásla brutální vražda, při které osmnáctiletý mladík vyvraždil celou svou rodinu. I když se později u soudu vymlouval na drogy, pod jejichž vlivem prý nevěděl, co dělá, ve skutečnosti zabíjel s chladnou hlavou. Hlavně proto, že nechtěl o vánočních svátcích odletět do Spojených arabských emirátů na obřízku mladšího bratra.
Michal Šubrt v jedenácti letech ztratil milovaného otce. Jeho matka si později našla nového manžela, se kterým si ale vůbec nerozuměl. Otčím ho bil a přehlížel ho, vzdálenost mezi nimi prohluboval i jeho tuniský původ a muslimské vyznání.
Šubrtova matka, která měla s novým mužem tříletého syna a čekala další dítě, měla svého staršího syna spolu s jeho nevlastním otcem podle zjištění soudu psychicky týrat. V jeho nenávisti vůči otčímovi ho měli podporovat i jeho dědeček a babička – rodiče jeho biologického otce – kteří s nimi bydleli v jednom domě v Praze 5. Oni v bytě v přízemí domu a Šubrt se zbytkem rodiny v patře.
Nikam nepojedu!
Šubrt se v rodině cítil odstrkovaný, dokonce jako vetřelec. Když po něm chtěli, aby s nimi jel v prosinci 2000 do Spojených arabských emirátů, aby tam jeho mladší bratr absolvoval, jak se na muslimského chlapce sluší a patří, obřízku, už toho na něj bylo příliš. Cestu rozhodně odmítal a napětí mezi ním a rodiči by se dalo krájet.
V den, kdy chodí Mikuláš s andělem a čertem, se rozhodl vyřešit tíživou situaci, ve které se ocitl, vraždou. Nejprve si vzal z kuchyně nůž a schoval si ho pod tepláky. Po následné hádce s matkou ji 32 ranami ubodal.
Vzápětí tam přiběhl jeho tříletý bratr a začal volat mámu. Šubrt se po něm ohnal nožem a zabil i jeho. Za chvíli se měl vrátit jeho otčím Muhamed. Na toho si připravil raději už pistoli. Tu získal od svého spolužáka, na jehož žádost vykradl byt jeho rodičů. A zbraň od něj za to dostal jako odměnu.
S nabitou zbraní si na otčíma počkal před dveřmi do bytu a zastřelil ho ještě dřív, než stačil vstoupit dovnitř, kde by ho čekala doslova apokalypsa. Potom vytočil číslo 158, aby policii oznámil, že doma našel tři mrtvá těla.
Kapky krve
Kriminalistům z pražské mordparty vykládal, že byl celou noc venku, kde prý fotografoval, hlavně v Karlíně a na Vítkově, a že kdyby byl místo toho doma, byl by už určitě také mrtvý.
Vzhledem k jeho věku si detektivové, i když ho samozřejmě jako možného podezřelého nevylučovali, nebyli jistí, že je vrahem. Pomalu na něj ale začala ukazovat řada nepřímých důkazů. Například jeho noční procházku nezachytily žádné kamery z míst, kudy měl chodit. Navíc do jejich bytu nikdo nepronikl násilím, muselo tedy jít o někoho z blízkého okruhu rodiny.
A pokud by si se Šubrtovým otčímem někdo vyřizoval účty, jak předpokládala jedna z vyšetřovacích verzí, potom by podle detektiva Josefa Lottese, který se případem zabýval, bylo téměř vyloučeno, že by při tom zabili i tak malé dítě. To se podle něj v podobných případech prakticky nikdy neděje.
Hlavní indicií o vině Šubrta byla ovšem krev na jeho obuvi. Nebyla totiž jen na podrážkách, kam by se mohla dostat, když přišel domů, jak vyprávěl, a tam objevil mrtvé. Boty byly totiž pokryté kapkami krve obětí, to znamená, že s nimi musel být právě v době vraždy.
Výmluva na LSD
Pod tíhou těchto důkazů se nakonec po dvanácti dnech od vražd přiznal. Soudu pak během procesu začal tvrdit, že zabíjel pod vlivem LSD a alkoholu a že vůbec nevěděl, co dělá. To mu ale neprošlo a tuto jeho výpověď soudce označil za účelovou. Při předchozích výsleších na policii si totiž vše pamatoval do nejmenších podrobností.
Polehčující okolností mu ale byl jeho věk, lítost nad čtyřmi zmařenými životy – i s nenarozeným dítětem v matčině lůně – a také jeho předchozí bezúhonnost. Původní rozsudek proto zněl: třináct let odnětí svobody. Vzhledem k brutalitě jeho činů se ovšem státní zástupce odvolal, a proto šel Šubrt do vězení nakonec na let patnáct. Dnes už by měl být opět na svobodě.
