Ještě smutnější je ale možná to, že v anketě „Největší Čech“, pořádané Českou televizí v roce 2005 (v licenci BBC, vyhráli Karel IV., T. G. Masaryk a Václav Havel) se Miroslav Tyrš, jeden ze zakladatelů naší vůbec nejúspěšnější tělovýchovné organizace, neumístil ani v první stovce. I když patří mezi národní velikány, kterých v novodobé historii našeho státu opravdu moc nemáme.
Spolek jím založený, tělocvičná a vlastenecká organizace Sokol, to také v novodobé historii neměla lehké. Poprvé byl Sokol rozpuštěn za nacistické okupace v roce 1941 Reinhardem Heydrichem, podruhé byl zakázán v roce 1956 ÚV Komunistické strany Československa. A to přesto, že sám Klement Gottwald pro propagandu KSČ již dříve použil upravené sokolské heslo „Kupředu, zpátky ni krok“ (původně Kupředu, kupředu, zpátky ni krok), aniž by pochopitelně zmínil jeho původ.
Organizace jako Sokol (a stejně tak i podobně pronásledovaný Skaut) vyznávající vysoké morální hodnoty, vlastenectví a svobodu jednotlivce představovala pro oba tyto totalitní režimy, nacistický i komunistický, jisté nebezpečí.
Miroslav Tyrš, který se narodil 17. září 1832 se těchto represí pochopitelně nedožil. Pocházel ze sudetoněmecké rodiny zámeckého lékaře Friedricha Emanuela Tirsche, který zemřel na TBC, když chlapci byly jen čtyři roky. Stejným způsobem přišel Tyrš v dětství i o dvě malé sestry a když mu bylo šest let, tuberkulóze podlehla i jeho matka.
Potom se ho ujala česká vlastenecká rodina jeho poručníka, strýce z matčiny strany, Friedricha Kirschbauma, a po něm ještě jako školák putoval ke svému pražskému strýci, Antonínu Kirschbaumovi. V Praze Tyrš studoval od roku 1850 češtinu na právnické a filosofické fakultě. To se již podepisoval Bedřich Tyrš a později Miroslav Tyrš. Promoval v červenci 1860 v Karolinu a toužil se v té době stát univerzitním učitelem.
Když se téhož roku, ve svých 28 letech, seznámil s o deset let starším Jindřichem Fügnerem (1822 – 1865), poprvé také uviděl svou budoucí ženu Renátu, které tehdy bylo šest let. Fügner a Tyrš se rozhodli, že budou propagovat tělesná cvičení, kterým se dosud věnovali jen Němci. Již o dva roky později, 16. února 1862, založili, po předchozím souhlasu příslušného úřadu ve Vídni, spolek „Sokol pražský“ s celkem 75 zakládajícími členy. Jeho starostou byl zvolen Fügner a náčelníkem Tyrš. Další sokolské jednoty jako pobočky tohoto spolku, začaly vzápětí vznikat nejen v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, ale i mezi krajany ve Slovinsku, Polsku, Chorvatsku a především ve Spojených státech.
V roce 1872 se Miroslav Tyrš jako čtyřicetiletý oženil s osmnáctiletou Renátou Fügnerovou, která byla podle tehdejších zákonů ještě nezletilá a potřebovala souhlas svého poručníka. Tento sňatek vyřešil i Tyršovu nepříliš příznivou ekonomickou situaci. Rovněž lze říct, že Renáta měla na Tyrše během dvanácti let společného života velmi blahodárný vliv, zřejmě i proto, že manželství zůstalo bezdětné a ona se plně soustředila na podporu Tyršovy činnosti.
V roce 1884 se Tyrš ocitl před životním rozhodnutím. Splnil se mu jeho celoživotní sen – byl jmenován mimořádným profesorem na pražské filosofické fakultě. Ovšem s tou podmínkou, že se vzdá funkce náčelníka Sokola. Tyrš se těžce rozhodoval půl roku, nakonec usoudil, že po dvou desetiletích existence stojí Sokol na pevných nohou a profesuru přijal. Jeho rozhodnutí však vyvolalo odmítavé reakce veřejnosti i ve spolku a bylo vnímáno jako zrada sokolské myšlenky a českého národa, a tak mu také otevřeně vyčítáno.
Tyrš potom, tímto velmi rozrušený a vyčerpaný prací, jež souvisela se začátkem jeho profesury, odjel na zotavenou do Tyrolska, kde pobýval v horské vesničce jménem Ötz. Bydlel v místním hostinci a denně chodil na ozdravné vycházky do hor. Učinil tak i 8. srpna 1884 – a pak už ho nikdo živého neviděl. Následujícího dne, jak bylo domluveno předem, za ním do Ötzu přijela jeho manželka, a zjistila, že Tyrš je nezvěstný. Podařilo se ho, resp. jeho tělo, nalézt až 21. srpna v řece Aach, v níž se podle všeho utopil. Pohřben byl nejprve na místním hřbitově, ale již 30. října téhož roku byly jeho ostatky vyzdviženy a 9. listopadu se v Praze konal slavný pohřeb.
Přestože sám Tyrš razil v Sokole hesla jako: „Tužme se!“, „Lví silou“. „Ni zisku, ni slávy“, „Za národ, drahou vlast“, „Buďte věrni sobě, pravdě a spravedlnosti“, „Pravda vítězí!“, „Přeskoč, přelez, ale nepodlez“ a rovněž známé „V zdravém těle zdravý duch!“, to poslední úsloví pro něj samotného zcela naplatilo.
Dodnes se spekuluje, zda sklouznutí ze svahu a pád do řeky Aach byl v jeho případě nešťastnou náhodou nebo úmyslem, čili sebevraždou. Depresemi, které ho provázely již dříve a které zřejmě mírnila péče jeho manželky, ve vypjatém období, kdy byl veřejně skandalizován jako zrádce českého národa, zřejmě propukly naplno a staly se tak příčinou jeho úmrtí, byť v případě nešťastné náhody jen nepřímou.
Renáta Tyršová, která ovdověla ve svých 30 letech, již další sňatek neuzavřela. Naplno se věnovala manželovu odkazu, práci v Sokole i dalších vlasteneckých spolcích a propagovala vzdělávání dívek a žen. Dožila se i vzniku samostatného českého státu a zemřela 22. února 1937 ve svých 82 letech, v předvečer okupace. Před tím, co následovalo po okupaci, tak zůstala uchráněna – nacistické perzekuce by ji jistě neminuly.
