Které byly první? Visuté. Zahrady Semiramidiny v městě Babylonu. Vlastně ještě předtím to měla být Zahrada Eden.
Zahrady ve středověku vznikaly především u klášterních objektů. Jedním z prvních příkladů byl benediktínský klášter Sankt Gallén ve Švýcarsku. Každá rostlina zde měla svoji symboliku. Lilie bílá byla symbolem panenské nevinnosti bohorodičky, rudá růže krve Kristovy, petrklíč bránou do nového života a vzkříšení, čtyřlístek byl znakem štěstí a života pozemského. Základním modelem v době renesance byla čtyřúhelníková zahrada sevřená ambity, uprostřed byl „rajský dvůr“.
Dávné učení feng-šuej
Japonci převzali základy umění zahrad z Číny kolem 8. století a rozvinuli filozofii jing a jang představou vesmírné harmonie vznikající právě ze vzájemného prolínání a potýkání obou prvků. Z této teorie vychází také feng-šuej.
Díky učení feng-šuej se japonské domy i zahrady budují tak, aby byly přirozenou součástí krajiny. Zdrojem cenných poznatků o zahradách jsou tak zvané tajné knížky, zahradnické příručky.
Versailles – krotitelé divoké přírody
Hlavní osou se měla stát ústřední promenáda Grande Allée s řadami pěstěných stromů. Versailleská zahrada nebyly jen pěstěné trávníky, ale i lesíky, kde král lovil zvěř. Největším zahradním „krotitelem“ se stal André La Notre.
Tento muž rozvinul své umění až do těch nejrafinovanějších geometrií. Také Jean Trehert koncipoval velké travní koberce před průčelím rakouského vládního sídla, uměl z trávy „tkát běhouny“. A jejich umění se dostalo až na jiný kontinent, do zahrad u Bílého domu ve Washingtonu.
Pražský hrad kolébkou tulipánů?
Vstup do královské zahrady Pražského hradu, založené roku 1534, byl v minulých stoletích umožněn pouze panovníkovi. Od roku 1919 pražská obec podpořila požadavek, aby sem příležitostně směli i občané. TGM to zrealizoval. Pravidelně začala být brána zahrad otevřena až od roku 1990 dle rozhodnutí Václava Havla.
První zahradník Francesco císaře moc nepotěšil, „nepěstoval nic jiného než citrusy“. Nevylepšil to ani zahradník Hugo Vennius z Flander. Teprve v roce 1554 pražská Královská zahrada vydala svůj poklad – pozoruhodné tulipány. Začaly se rozšiřovat i do jiných zemí a pak zakořenily v Holandsku.
Po roce 1990 dostal Pražský hrad dalšího „královského“ zahradníka v ing. Ondřejovi, který předtím působil v Průhonicích.
Perla Valdštejnská, Lednická a Botanická
Tu první zbudovat pro sebe nechal Albrecht z Valdštejna i s palácem v letech 1623 – 1629. A to ve stylu italského manýrismu a baroka. Unikátním dílem je i zahradní areál u zámku Lednice na Moravě. Právě tato zahrada se stala školou, dílnou a oázou vědomostí pro řadu našich specialistů, včetně ing. Vaculové, která plody zúročila při magistrátní práci a péči o pražskou zeleň.
Záměr botanické zahrady pro město Prahu uzrával delší dobu. Podařilo se jej realizovat v roce 1966 za přispění pražského magistrátu. Dnes na projektu participuje magistrát spolu s Univerzitou Karlovou a Vysokou školou zemědělskou v Praze.
Zahrady i na fabrikách?
V Německu i Švýcarsku jsou realizovány vegetační střechy na fabrikách i novostavbách, což pomáhá životnímu prostředí. V ovzduší se zvýší množství kyslíku, sníží podíl CO2 a klesne prašnost. Dále se mohou zmírnit teplotní rozdíly, klesnout hladina hluku a snížit zatížení kanalizační sítě pro dešťovou vodu. Pokud bychom u nás přijali za racionální záměr ozelenit postupně alespoň 5 % z celkové rozlohy plochých střech, znamenalo by to, že by našemu obytnému prostředí bylo navráceno asi 800 ha zeleně, která se právě osídlováním krajiny a stavební činností postupně ztratila.
