V posledních hodinách svého působení v křesle ministra kultury zřejmě Antonín Staněk přemýšlel, jak by se ještě nesmazatelně zapsal do historie české kultury. Jeho funkční období příliš pozitivní přínos nemělo, umělci Staňka kritizovali, a česká vláda se kvůli jeho jednání dokonce otřásala v základech a hrozily předčasné volby. Staněk neměl co ztratit a je možné se ptát, jestli naopak nemohl něco získat? Za pět minut dvanáct totiž stihl 31. července podepsat rozhodnutí, které učinilo z Hadích lázní obyčejný barák nijak zvlášť kulturně chráněný. Tedy udělal to, na čem měl výsostný zájem teplický podnikatel a developer Jaroslav Třešňák, jeden z nejštědřejších sponzorů volební kampaně prezidenta Miloš Zemana.
Ke Třešňákovo návrhům odmítali vydat souhlas památkáři, neboť součástí přestavby památkově chráněných lázní bylo zdemolování cenné budovy a nová výstavba na jejím původním místě.
Památkáři se s tím neztotožňují
Staňkův podpis, který z cenných lázní učinil obyčejný barák, leží v žaludku obyvatelům Teplic i památkářům. S rozhodnutím se Národního památkový ústav neztotožňuje. „Rozhodnutí docenta Staňka je v odborném hodnocení v rozporu s rozhodnutím samotného ministerstva kultury ze dne 8. července 2019 a v rozporu se všemi stanovisky, která k návrhu na zrušení prohlášení poskytly dotčené správní orgány,“ uvedl ředitel ústeckého Národního památkového ústavu Petr Hrubý.
Staněk ohrozil české památky
Podle něj je Staňkův přístup zcela nepřípustný. „V podstatě se jedná o rozhodnutí, které umožňovala docentu Staňkovi jeho funkce, nikoli odborné podklady, které by měly hrát tu nejdůležitější roli,“ míní. Dodal, že rozhodnutí ministra může v případě, že by ministerstvo kultury postupovalo v podobných případech obdobně, vést k přímému ohrožení celkového počtu chráněných památek v České republice.
Vlastník Hadích lázní v Teplicích chce budovu obnovit a zřídit v ní lázeňskou léčebnu až pro 200 dětí s pohybovými poruchami. Majitel Jaroslav Třešňák chce do lázní investovat až 200 milionů korun.
Klasicistní budova, která byla kulturní památkou od roku 1958, po několika přestavbách přestala sloužit svému původnímu účelu na přelomu tisíciletí. Třešňákova firma ji koupila v roce 2006.
