Důvěra na prvním místě
Hlavní by ve vztahu měla být důvěra. Jenže ani ta často žárlivci nestačí. Žárlivec totiž žárlí zejména proto, že pociťuje vlastní nedostatečnost. To si samozřejmě ale nepřizná. Normální člověk žárlí na svého partnera jen v některých situacích a posléze se mu ještě většinou omluví, zatímco žárlivec chorobný může žárlit na věci a situace, které by žárlivost probouzet neměly a cítí se v právu. Reaguje nepřiměřeně.
Proč lidi žárlí?
Ačkoliv by se mohlo zdát, že je žárlení oprávněné, není tomu tak. Co je žárlivost a z čeho vychází? Je to negativní směs lidských emocí jako zuřivost, pocit méněcennosti nebo deprese. Může jít také o přesun problémů na partnera, vztahovačnost nebo nepřiznané přání vlastní nevěry.
Žárlivce můžeme rozdělit na dva druhy. Tím prvním druhem jsou žárlivci takoví, kteří žárlí v nějakých mezích. Jejich žárlení bývá často jen poškádlením. Když už přece žárlí, s partnerem si to vyříkají a zase se uklidní. Potom je ale i druhý druh žárlivců, a to jsou právě žárlivci chorobní, kteří žárlí úplně na všechno. Když to přeroste únosnou mez, končí často v péči odborníků. Jestliže chorobně žárlí muž, může to vést i k domácímu násilí.
Na co žárlí muž a na co žena
Ženy žárlí mnohem častěji na emocionální pozornost partnera, třeba když jde s jinou ženou do kina, na večeři. Muži častěji žárlí na sexuální pozornost partnerky, takže i jednorázový románek je pro ně nepřekonatelnou událostí. Většina žárlivců se nedokáže vyrovnat s pocitem, že je v jejich okolí někdo „lepší“ než oni. Neustále mají tendence se s někým srovnávat. A právě to je i podstatou žárlivosti jakožto pocitu vlastní nedostatečnosti.
Jinak řečeno člověk, který je se sebou po všech stránkách spokojený, má mnohem menší tendence žárlit, i když to není pravidlem. Často jde navíc o vykonstruované domněnky a situace. Ty jsou v hlavě žárlivce dost vyhrocené a ještě jim věří. Žárlivost je destruktivní mimo jeho partnera hlavně pro žárlivce.
Othellův syndrom
Chorobné žárlivosti se přezdívá Othellův syndrom. Chorobný (patologický) žárlivec nepotřebuje velký podnět k tomu, aby žárlil na druhého. Často prokazatelně na něco, co se nestalo. Žárlivec není schopný rozlišit realitu od fantazie. Příčinou patologické žárlivosti může být nepřítomnost chemické látky hormonálního původu v krvi. Tato látka v mozku kontroluje emočně podbarvené pocity jako jsou prožitky radosti, bolesti, deprese, nebo úzkosti.Žárlivce děsí nejistota – co když se nevěra stane? Není schopný svému partnerovi věřit.
Jak se vyléčit?
Žárlivost v chorobné podobě je vážnou psychickou nemocí. A tu si musí žárlivec sám nejprve přiznat. Nesmí nadále manipulovat se svým partnerem a poskytnout mu kýženou volnost. Hodně žárlivců to zkrátka bez odborné pomoci nezvládne… Neb pocit žárlivosti je zakořeněný v tom člověku samém. Je také žádoucí, aby si žárlivec našel vlastní zájmy a koníčky. Ale hlavně, aby se naučil důvěřovat svému partnerovi. Ze strany druhých lidí – je vhodné žárlivce neustále ujišťovat o své lásce, být mu oporou. Pokud si ale žárlivec svůj problém nepřizná, tak je lepší vzít nohy na ramena.
