„Standa a Jára, kteří jsme s Jirkou žili mnoho let, si ho vybavujeme v mnoha situacích. Jiní z vás si ho pamatují z dob, kdy chodíval do sboru nebo z Domu Agapé… Na jednom se však asi usjednotíme: snad všichni z nás si vybavujeme Jirku v kuchyni. Ať již u nás doma, v Domě Agapé, ve sboru či na Smíchovském nádraží, když vařil guláš na vánoční bohoslužbu pro lidi bez domova. Vaření bylo jakýmsi symbolem Jirkova důležitého povahového rysu: Jirka byl tělem i duší služebníkem,“ uvedla mimo jiné vikářka.Sloužil a pomáhal
Řekla, že Jiří Vancl rád sloužil a pomáhal druhým. Připomněla i jeho období, kdy sám poznal život bez domova. „Jako takový přišel 25. prosince 2004 na vánoční bohoslužbu pro lidi bez domova do našeho sboru. A jako jeden z mála z těch, kteří tam tehdy přišli, přišel i příští neděli. A i tu další. A začal chodit do sboru pravidelně. A účastnil se i dalších sborových akcí. Pak když jsme dostali z Německa peníze na pomoc lidem bez domova, byl Jirka jedním ze dvou lidí, jimž jsme zaplatili na nějakou dobu ubytovnu,“ řekla.
Zůstal patnáct let
Jiří Vancl se jim svěřil, že je tam nešťastný. „Cítil se tam strašně sám. Raději chodil po nocích venku. Tou dobou jsme se Standou bydleli v Bohnicích v garsonce po babičce. Na pár dnů jsme tam Jirku k sobě vzali – a zůstal s námi 15 let…,“ řekla Eduarda Heczková. Vzpomněla mimo jiné na založení občanského sdružení Domu Agapé a zřízení azylového domu pro lidi bez domova.
Nelakoval na růžovo
Autorka těchto řádků zažila Jiřího Vancla mnohokrát na vánoční bohoslužbě pro lidi bez domova, kterou vede Eduarda Heczková a bývá spojena s pohoštěním a rozdáváním praktických dárků (bundy, čepice či šály), přičemž pomáhat přicházejí dobrovolníci. Konává se 25. prosince a za drahná léta se stala tradicí. Jiří Vancl byl obětavý a zároveň přímý, nic nelakoval na růžovo a nikomu se nevlichocoval. Asi nejlíp by ho charakterizovala slova ze známého českého rčení – nad nikým se nevyvyšoval, před nikým se neponižoval. Ať odpočívá v pokoji!
