Vyděračské esemesky Petra Macinky spustily lavinu událostí, se kterými nejspíš nepočítal. A ze kterých nevyšel jako vítěz, ale jako poražený.
Ať to byla bleskově svolaná téměř stotisícová demonstrace na podporu prezidenta a silná aktivizace občanské společnosti, vtipy na jeho nebetyčně arogantní odpověď: „Hrozný jsme, já vím, další otázka“ na dotaz, proč nebyla na jeho tiskovou konferenci vpuštěna novinářka Zdislava Pokorná, která psala o příspěvcích Filipa Turka na sociálních sítích. Ty mu tam ovšem napsal někdo jiný, když nechal v hospodě kolovat svůj telefon. Také další satirickou podporu pro Fílu a Peťu od herce Pavla Lišky. Nebo virální video z vysílání z Jizerské padesátky, kdy náhodný kolemjdoucí na kameru pronese, že Macinka je „pěknej ču*ák“, a reportér na to řekne jenom „jo“ a pokračuje nerušeně dál.
Ale třeba i to, že premiér se s prezidentem shodli, že ministerstvo zahraničních věcí nemůže ignorovat prezidenta, jak se Macinka jen pár dní předtím chystal. A navíc už s ním prezident nehodlá diskutovat zahraniční politiku, tu bude napříště projednávat jen s Andrejem Babišem.
Co to znamená, výstižně shrnul poslanec Jiří Pospíšil při jednání o vyslovení nedůvěry vládě: „Všechny kroky ministra zahraničí poškozují zájmy České republiky. Vlastní arogancí se pan Macinka vyoutoval z jednání klíčových ústavních činitelů nad tím, jaká bude zahraniční politika. Ale pak se tedy dámy a pánové ptám, proč ho máme platit. Proč máme mít ministra, který nebude u klíčových schůzek kolem zahraniční politiky? Proč máme mít ministra, kterého tak shovívavě pan premiér nechává být? A to je ten důvod, proč tady dneska stojíme. Já zkrátka nechci vládu, ve které je zbytečný ministr!“
Lépe bych to neřekla.
Zdroj: autorský text
