Hovoří o tom i pranostiky: Na sv. Blažeje (3. únor) pije skřivan z koleje. Když na sv. Valentina (14. únor) napije se z koleje pták, tak se na Matěje (24. únor) napije z ní vůl. Na sv. Matěje pije skřivan z koleje. Občas přijde v únoru obleva, ale to se v zimě na začátku roku 1929 nestalo, ledových dnů bylo 62 v řadě. Jak to víme?
V letech 1921 až 1945 působila ve Stecherově mlýně meteorologická stanice, která byla součástí sítě Československého státního ústavu meteorologického. Přesunul ji sem středoškolský profesor Jaroslav Maňák (1881-1965), který od roku 1911 vyučoval matematiku a fyziku na České státní vyšší reálce. K 1. červenci 1921 přemístil Jaroslav Maňák stanici na Stecherův mlýn, protože podle něj byla obsluha stanice a její kontrola v budově školy obtížná. Stanice byla umístěna na tehdejší květinové zahrádce, dnes je tam trávník, 28 m od budovy mlýna a 5 m od náhonu. Jaroslav Maňák měl ve Stecherově mlýně letní byt, jelikož jeho manželka Marie byla dcerou majitelů Antonína Františka a Josefy Stecherových.
V době nepřítomnosti profesora Maňáka pořizovali záznamy měření zaměstnanci mlýna, kteří byli od pana profesora řádně vyškoleni. O záznamy pozorování se starali také Maňákovi synové Jaroslav a Jiří. Maňák dovybavil meteorologickou stanici na takovou úroveň (mj. barograf, termograf, hygrograf, ombrograf, heliograf a staniční tlakoměr), že byla evidována jako stanice I. řádu. Počítal s tím, že tato stanice bude moci sloužit také jako tzv. letecká hlídka, která poskytuje informace o počasí pilotům letícím nad územím jižních Čech.
Dne 11. února 1929 byla ve Stecherově mlýně naměřena nejnižší teplota v historii na území České republiky i celého Československa: -42,2 0C. Zima na začátku roku 1929 byla mimořádně studená, samotný únor byl, podle měření v Klementinu, s průměrnou teplotou minus 11,0 0 C nejstudenějším měsícem století. Už leden měl průměrnou teplotu velmi nízkou – minus 5,4 0 C.
Sněhová pokrývka byla v republice rovněž vysoká, v Praze byla kolem 30 cm. Důsledky zimy – zmrzlo ½ až ⅔ ovocných stromů, půda promrzla do hloubky jednoho metru, přezimující obilí utrpělo značné škody. Ptáci padali zmrzlí ze stromů. Sníh byl sypký a snadno se tvořily vysoké závěje, což na železnici způsobovalo opakované dopravní kalamity.
Pokud někde vznikl požár, těžko se hasil, neboť hasičům zamrzaly hadice. Nastal nedostatek uhlí, stojící vagony přimrzaly ke kolejím. Vlaky téměř nejezdily. Umrzlo mnoho lidí bez stálého přístřeší, podle dobového tisku „potulných dráteníků, řada kočujících cikánů i jejich koně“.
Na letištích museli vytápět hangáry a zvláště dávat pozor na vrata, aby nezamrzla. Jednotlivé lety nabíraly zpoždění, žádná letecká společnost však nezdražila letenky. Firma Baťa zdarma dodala zimní boty všem, kdo na letišti ve Kbelích pracovali.
Průměrné únorové teploty odpovídaly podmínkám v ruském Archangelsku, který leží blízko severního polárního kruhu. Lépe nebylo ani jinde v Evropě. Moře zamrzlo v chorvatském Šibeniku, zamrzlo i Baltské moře a laguna v Benátkách.
Ministerstvo školství zastavilo výuku ve školách. I když se ve třídách topilo celou noc, zamrzlá byla i vnitřní okna. Jedna obava se ale přece jen nesplnila, a to obava z jarních povodní. Nenastala žádná prudká obleva, mráz ustupoval pomalu a led a sníh odtávaly postupně. Na stinných místech vydržel sníh až do května. Posunuly se i začátky jarních prací. Zemědělci začali sít až v dubnu, a to ještě teple oblečeni.
Jak bychom asi takovým mrazům čelili dnes? Katastrofické scénáře počítají s možným teroristickým útokem, počítají také s tak extrémními mrazy?
