V areálu Kláštera dominikánů v Jablonném v Podještědí se nachází barokní bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy. Tato chráněná národní kulturní památka je od loňského září v rekonstrukci, a ještě asi dva roky nebude přístupná veřejnosti. Bohoslužby se proto nyní konají ve Zdislavské kapli v srdci kláštera.
Paní Zdislava z Lemberka se narodila kolem roku 1220, nedávno tedy od jejího narození uplynulo 800 let. „Na rok 2020 jsme plánovali plno akcí, například historický průvod, který měl jít z města přes Zdislavinu studánku na Lemberk a který se koná v pětiletých cyklech. Vše bylo připraveno, měli jsme i kostýmy. Zhatil to covid, takže jsme to museli odložit na rok 2021. Jelikož nevíme, kdy přesně se Zdislava narodila, uváděno je kolem roku 1220, výročí jejího narození jsme slavili i loni,“ uvedl pro Náš REGION představený kláštera a děkan Pavel Maria Mayer OP. „Loni ale přišla další vlna covidu, tak historický průvod opět nebyl. V obou letech se ale poslední květnovou sobotu konaly poutě. U jejich příležitosti bývají vždy poutní mše svaté, přičemž na těch hlavních bývá biskup nebo kardinál. Za splnění rozestupů a dalších hygienických pravidel jsme je uskutečnili. Vyšlo to dobře, každý se do baziliky dostal. Otevřeli jsem i balkony, aby se lidé mohli rozmístit,“ řekl děkan.
770 let od úmrtí sv. Zdislavy
Letos si v klášteře připomenou 770 let od úmrtí paní Zdislavy, která zemřela v roce 1252. „Jelikož loni v září začala dlouho plánovaná a odkládaná oprava baziliky, která bude nepřístupná ještě asi dva roky, pouť organizovat nemůžeme. Poslední květnovou sobotu přesto budeme slavit paní Zdislavu jako patronku rodin. Bude to spíš komorní. Do kaple se – bez rozestupů – vejde asi padesát nebo šedesát lidí,“ přiblížil Pavel Maria Mayer. Atmosféra tam je silná, neboť kaple je vyzdobená a z baziliky tam byl dočasně přemístěn novorokokový relikviář paní Zdislavy. Veřejnost může, bez vstupného, celoročně navštívit stálou výstavu o sv. Zdislavě, která je už asi dva roky instalována ve dvou zadních ambitech kláštera. V úvodním ambitu se výstava mění – nyní tam jsou kresby dětí, později fotografie, přičemž v květnu by tam opět měly být vystaveny dětské kresby – tentokrát ke svaté Zdislavě.
Ubytování pro rodiny
V rámci kláštera působí též Centrum svaté Zdislavy, což je kulturně společenské sdružení, pořádající různé akce, a také Centrum pro rodiny sv. Zdislavy, které organizuje jak výstavy a prohlídky kláštera, tak i ubytování a péči o hosty. „Jedno křídlo kláštera nabízíme k ubytování především rodinám. Mohou sem přijet na dovolenou nebo duchovní cvičení a nějakou dobu pobýt v krásném duchovním prostředí. Ředitelkou Centra pro rodiny sv. Zdislavy je jedna ze sester dominikánek – Maria Roberta Ševčíková,“ uvedl děkan. On sám v klášteře působí osmým rokem. „Na poutě ke svaté Zdislavě jsem začal jezdit už za totality, když jsem se stal dominikánem. Jelikož řády tehdy nesměly působit, byl jsem do něj přijat tajně, hábit mi oblékal Dominik Duka, který byl tehdy naším tajným provinciálem,“ zavzpomínal.
Patronka rodin
„Tehdy jsem Zdislavu poznal, od té doby rád chodím k jejímu hrobu s prosbami svými i svých blízkých. Její přímluva mi vždycky pomohla. Tím jsem k ní získal vztah,“ uvedl. „Význam paní Zdislavy pro naši dobu je obrovský. Jejím hlavním posláním bylo manželství, mateřství a rodinný život. Tedy to, co je dnes v krizi. Zdislavin příklad září, protože měla harmonické manželství, vychovávala čtyři děti, které měly dobrý rodinný a křesťanský základ, dorostly a zaujímaly významné postavení v českém království. Nejvíce zde paní Zdislavu tedy vzýváme jako patronku rodin, prosíme za obnovu rodinného a manželského života, za rodiny, které jsou v ohrožení. Za to, aby se nerozpadly, aby to s nimi dobře dopadlo,“ řekl děkan, s tím, že láska paní Zdislavy hranice rodiny dalekosáhle překračovala.
Otevřené srdce
„Srdce měla otevřené pro všechny potřebné, ať to byli uprchlíci, kteří prchali z východu před Tatary, a jimž poskytovala přístřeší, nebo hladovějící, kterým dávala jídlo. Měla též zvláštní cit pro nemocné i dar od Boha, že je mnohdy dokázala zázračně uzdravit. V Dalimilově kronice se o paní Zdislavě píše: „Pět mrtvých Boží mocí vzkřísila, mnoha slepým zrak navrátila, mnoho chromých, malomocných a jinak nemocných uzdravila.“ Na severu působila všeho všudy patnáct let, za tu dobu ale dokázala velké dílo – založila i místní špitál, kam chodila ošetřovat nemocné, mnohým vymodlila zázračné uzdravení. Věhlas ve své době měla obrovský – když jako mladá, dvaatřicetiletá, zemřela, byla to pro všechny velká rána, lidé ji hned po její smrti chodili oplakávat k jejímu hrobu, kde prosili o přímluvu. Nepochybovali totiž o tom, že její duše je v nebi. Byli vyslyšeni, a tak se nastartovala tradice poutí trvající dodnes. U hrobu totiž dochází k ještě k většímu počtu zázraků než za jejího života,“ dodal. Některé zázraky byly rozhodující pro její blahořečení v roce 1907, svatořečení v roce 1995 a úctu, která trvá dodnes.
Zdroj: Július Korec (3x) a Andrea Cerqueirová (1x)
