V tomto období roku, kdy přichází vánoční svátky, se do popředí více než kdy jindy dostává téma rodiny. Oslavujeme možnost být pospolu, prožívat společně pěkné chvíle. Vzpomínáme na svatou rodinu a sami se jí tak nějak snažíme přiblížit. A je to tak správné a přirozené – rodina je nejen základ státu, ale především našich životů, protože na prožitcích z naší rodiny všichni budujeme svůj následný život.
Dnes se chci dotknout více psychologického tématu, však víme, že psýché tolik souvisí s naší tělesnou schránkou, že ty dvě prostě nemůžeme oddělovat. Nemusíme detailně studovat biochemické pochody během našich různých emocí a jejich dopady na naše tělo, abychom chápali, jak velký mají naše pocity vliv na stav našeho fyzického těla.
Když cítíme strach, sevře se nám žaludek a hrdlo, zeslábnou nohy, rozbuší se srdce. Což teprve když cítíme dlouhodobou úzkost, když zažíváme dlouhodobý stres, když nás stále trápí pokleslá nálada. V dnešní době už se tolik fyzično a psychično neodděluje, jelikož obor psychosomatika je již pevně etablován a uznáván.
Traumata
Býváme zranění. Hodně často když jsme nemocní, nefunkční, vystrašení, nejistí, může za to naše zranění. A teď samozřejmě nemyslím zlomenou nohu nebo vymknutý kotník. Myslím tím, že máme šrám na duši, že máme emoční trauma. Až moc často se setkávám s tím, že nemocní lidé mají ve své minulosti hodně nepříjemné nebo skutečně traumatizující zážitky – od nefunkčního rodinného prostředí až ke zneužívání.
A všechna ta traumata si s sebou neseme do dalšího života – ať už vědomě či nevědomě. Obvykle je pak obtížné se s nimi vypořádat, zpracovat je a také nepokračovat v žití špatných vzorců, se kterými jsme se v raném věku setkali. Ta opravdu silná traumata mohou způsobit opravdu vážné nemoci a nebo sociálně patologické jednání až kriminalitu. Kdo je ale vlastně viník? Jasnou odpověď nemám…
Zážitky z dětství
Proto chci apelovat na to, abychom nezapomínali na to, že vztahy jsou základem života! A především vztahy rodinné – ty nejbližší. Co člověk zažije během svého dětství, to si s sebou nese jako zavazadlo, z toho čerpá, z toho žije. A musíme se ze všech sil snažit, aby naše děti v zavazadlech, která jim takto přichystáme na cestu, našly dobré věci – aby tam nebyla shnilá jablka a plesnivý chleba.
Nevytvářejme atmosféru sobectví, strachu, násilí. Napravovat porouchané emoční zavazadlo jde obtížně a trvá to mnohdy velmi dlouho – je potřeba nořit se hluboko a rozplétat uzly minulosti, většinou za pomoci psychoterapie. Jako se všemi ostatními obtížemi – je mnohem lepší, účinnější a i ekonomičtější se snažit problémům předcházet!
Pojďme tedy v tomto svátečním čase věnovat vědomou pozornost našich nejbližším vztahům, respektujme ostatní, upřímně spolu komunikujme a nezraňujme se.
