O zahradu se bylo nutno trochu postarat, alespoň posekat trávu. To se ale moc mladým mužům nechtělo, vznikl nápad pořídit si tři ovečky, které trávu spasou. Když ale přijížděli do Olešné na víkend, najednou jim někdo k jejich ovečkám přidal další a další, příště zase kozičku, kočky a tak se jim nechtěně začínal pozemek zaplňovat zvířátky, která jim tam lidé přidávali, když je nepotřebovali. Dodneška tady ještě stojí původně postavená stáj, kterou s kamarády pro zvířata postavili z toho, kdo jim co dal. Dnes ale již svému účelu neslouží.
Tak vzpomíná na úplné začátky Aleš Bílek, který dnes společně se svojí manželkou a dcerou útulek s názvem Zvířátkov provozuje.
To jste se museli o zvířata začít více starat, je to tak?
To víte, že ano, začaly se nám tady množit kočky. Přijelo auto, z něj vycházeli kočky, takže jsme je museli dát vykastrovat, všem zvířatům zajistit veterinární péči, abychom nechytli nějakou nemoc. Veterinární péči děláme precizně stále, aby byla zvířata zdravá.
Jak jste tady přebývali?
Nejdříve jsme bydleli v maringotkách. Kamarádi se časem oženili, měli jiné starosti a já jsem tady zůstal natrvalo. Postavil jsem domek, ve kterém s rodinou bydlíme.
Jaká zvířata u vás můžeme vidět a kolik?
Jsou většinou nalezená a na dožití. Snažíme se jim najít nový domov, chovatele, který o ně bude pečovat. Už se nám to podařilo tak 290 krát. A je moc hezké, když nám lidé posílají videa, jak se u nich svěřená zvířata mají dobře. Jsou ale zvířata, která vyžadují speciální péči, ty si tady necháváme nebo hledáme odborníky, kteří by se o ně dokázali postarat. Celkově u nás našlo domov kolem šesti stovek zvířátek. Máme tady např. poníky, kozy, ovce, prasátka, oslíky, opičky, lamu, klokana, pštrosy, ale i lišky, slepice, králíky nebo zlatého bažanta, atd.
Tolik zvířat obhospodařit dá hodně práce. Máte nějaké pomocníky?
Děláme to jako rodina ve třech lidech plus kamarádi a dobrovolníci, kteří přijedou pomoci hlavně o víkendech na kydání hnoje apod. Tento rok chceme připravit právě pro dobrovolníky nějaké zázemí, aby nemuseli přespávat ve stanech, využijeme maringotky a buňky. Za každého dobrovolníka jsme moc rádi. Potřebovali bychom nějakého pracovníka každý den na dvě, tři hodiny.
Vím, že nechcete moc mluvit o osudech zvířat, které se k vám dostali z ne právě pěkných podmínek. Přesto můžete uvést pár příkladů?
Stává se dost často, že lidi svážou koze nohy do kříže a vyhodí ji živou do lesa. Hodně nacházíme u popelnic vyhozených zakrslých králíků, třeba i s klecí, nedávno v 15 stupňových mrazech někdo vyhodil v krabici chameleona. Nebyl v dobrém stavu, momentálně ho učím pít. Máme tady taky kozu, kterou našli lidé v Hořovicích na nádraží a další na skládce. Na skládce u Benešova zase objevil bagrista při zavážení skládky něco, co se divně hýbalo, byl to svázaný poník, zachránili jsme ho stejně jako dalšího, který žil v Královodvorském kraji, dva až čtyři roky ve vypuštěném rybníku, v takovém rygolu, poté, co mu zemřel majitel, nemohl se dostat ven. Je to kobylka, která na sobě neměla žádnou srst, neměla ocas, po těle měla boule plné červů. Ta se nám podařila dát zcela do pořádku. Můžete ji například každoročně vídat v hořovické Dražovce, kde sdružení Sedmikráska pořádá zábavný program na sv. Martina. Je to ten bílý kůň, na kterém přijíždí sv. Martin.
Tolik různých zvířat, vyžaduje hodně znalostí, jak je získáváte?
S každým zvířetem získáváme nové znalosti. Učíme se od veterinářů, kteří nám tady pomáhají, máme jich víc, podle druhů zvířat, každý se specializuje na něco jiného. Musíme se učit, abychom veterináře nevolali k banálním věcem. Například klokan nesmí jíst tvrdé pečivo, zničil by si čelisti a zemřel by, protože by nemohl přijímat potravu. Dcera má odchytový kurz, aby mohla odchytávat nalezená zvířata.
Jak je to s návštěvníky Zvířátkova? A kdyby chtěli přivézt pro zvířata něco dobrého, co by to mělo být?
Jsme moc rádi, že lidé za zvířaty jezdí. Zvířátka návštěvníky potřebují a milují je. Důležitý je kontakt – dotyk. Za běžného provozu se k nám mohou lidé přijít podívat každý den a pomazlit se se zvířátky, jsou ochočená a mazlení mají moc ráda, to jim v této době moc schází. Někdo si myslí, že například prasátka mají malý výběh, my je ale každý den pouštíme – venčíme, právě proto jsou ochočená, normálně s námi chodí a svoje klece mají něco jako boudy.
Co donést pro zvířata?
Je dobré ovoce i zelenina, nejlepší je mrkev, paprika, tu mají rádi například surikaty a klokani. Opičky vyberou jako první z papriky semínka, přímo je milují. Ovoce banány, pomeranče, ořechy, ale i kočičí granule. Sháníme i různé druhy brouků, červy, sami si množíme myši. Zájemci si mohou také zvířátko adoptovat, na stránkách (www.zviřátkov.cz), mohou za ním jezdit, mazlit se s ním, některá brát na procházku, podle toho, o jaký druh se jedná.
Když to situace dovolovala, pořádali jste různé akce, chystáte se pokračovat?
Akce jsme měli od Velikonoc až po Vánoce. Určitě plánujeme, až to situace dovolí. Například v létě příměstské tábory, kdy se učí děti starat o zvířata.
Chodíte také do zaměstnání, váš obor je obráběč kovů. Další vaší aktivitou je loutkové divadlo. Jak to vše stíháte?
Ano, do zaměstnání chodím, jsem hyperaktivní. Mám herecké kurzy, hraji divadlo. Je to zájezdní loutkové divadlo Aleše Bílka, které jezdí všude možně. Najdete ho na: www.vysmáto.cz
