„Však také máme podle genetických studií s Iry hodně společného, především určitý podíl keltské krve v žilách našich i irských.
Jméno Patrik je částečně počeštěná verze jména „Patricius“ – vznešený muž. Protože se ale sv. Patrik slaví u nás 19. února a v anglosaských zemích až 17. března, začal se u nás dnešní den spojovat se jménem „Vlastimil“, který slaví 17. března svátek podle českého kalendáře. A to s celkem logickým vysvětlením, že Patrik je z latinského „Patria“ čili „Vlast“.
Svatý Patrik, misionář, opat a biskup, se narodil na přelomu 4. a 5. století a zemřel ve 2. polovině 5. století. Jeho otcem byl jáhen Calpornius, dědečkem pak kněz Potitus. V šestnácti letech byl Patrik zajat a unesen irskými nájezdníky do Irska, kde strávil šest let v otroctví. Během této doby vzrostlo jeho náboženské zanícení, posílené přesvědčením, že otroctví je trestem za jeho dosavadní bezbožný život. Po šesti letech uprchl a po rozličných dobrodružstvích se mu podařilo vrátit se k rodině do rodné země, kde se záhy stal mnichem. K návratu do Irska jako misionář se odhodlal na základě Božího vnuknutí, které za ním přišlo v podobě snu.
Podle legendy vyhnal z Irska hady, a proto se žádný na ostrově nevyskytuje. Podle pověsti vysvětloval Nejsvětější trojici podle jetelového trojlístku, který se tak stal jeho symbolem. Další legenda uvádí, že Patrik čtyřicet dní pobýval jako poustevník na vrcholu hory Croagh Patrick (794 m n. m). Traduje se, že to bylo v roce 441. V minulosti se hromadné výstupy na vrchol konaly o letním slunovratu, nyní sem stoupají tisíce lidí (až 50 000 poutníků) poslední červencovou neděli (tzv. Reek Sunday) v rámci poutě. V den konání poutě se v kapli slouží mše. Poutní cesta trvá dva dny. První den končí ve vsi Aghagower (asi 40 domů; sv. Patrick tu založil kostel a biskupství) a poutníci se vrací přespat do Westportu (asi 5,5 tis. obyvatel). Druhý den cesta pokračuje na vrchol.
Sv. Patrik je uctíván hlavně v Irsku, jehož je patronem, pak v Anglii, místy v Německu, ve Francii a Spojených státech.
