Jedním z hlavních důvodů, proč se lidé bojí operace, je obava, že se během zákroku probudí. Noční můra se proměnila v realitu v případě Kanaďanky Donny Penner, která v roce 2008 postoupila laparoskopii kvůli silnému menstruačnímu krvácení.
Když se Donna Penner probrala z celkové anestezie, myslela si, že je zákrok zdárně u konce. Najednou však uslyšela chirurga říkat: „Skalpel, prosím.“ V tom okamžiku jí došlo, že operace teprve začíná. Anestetikum paralyzovalo její tělo a ona nemohla lékařům sdělit, že je ve skutečnosti vzhůru.
„Začala jsem panikařit. Pomyslela jsem si, že něco takového se přece nemůže stát, tak jsem počkala pár sekund. Pak jsem ale ucítila první řez. Slovy ani nemůžu popsat tu bolest, bylo to strašné,“ popisuje žena.
Ačkoliv cítila nepředstavitelnou bolest, kvůli paralýze nedokázala ani plakat. „Cítila jsem, jak chirurg hýbe mými orgány. Říkal věci jako: ‚Podívejte se na její slepé střevo, je pěkně růžové. Tlusté střevo vypadá dobře. I vaječníky vypadají dobře.‘ Jako by bolest nestačila, protože jsem byla paralyzovaná, museli mě intubovat – připojit k dýchacímu přístroji – a nastavit ventilátor, aby za mě dýchal sedmkrát za minutu. Měla jsem pocit, jako by mi hořely plíce,“ popsala hrůzný okamžik, který trval neuvěřitelných devadesát minut.
V jednu chvíli zjistila, že může hýbat svým jazykem. Když si toho všiml anesteziolog, vytáhl jí z úst hadičku. „Ležela jsem a říkala si: ‚Tak teď jsem opravdu v průšvihu.‘ Nemohla jsem dýchat. V duchu jsem se loučila s celou svou rodinou. Pak jsem prožila mimotělní zkušenost. Všechen strach i bolest byly pryč. Cítila jsem teplo, pohodlí a bezpečí. A instinktivně jsem věděla, že nejsem sama. Byla tam se mnou neviditelná bytost,“ pokračuje s vyprávěním.
Tehdy si zdravotníci konečně všimli, co se děje, a pomocí ručního resuscitátoru přivedli do jejích plic znovu vzduch. Když bylo po všem, Donna sdělila chirurgovi, že celou dobu byla při vědomí. Doktorovi se zalily oči slzami a ženě se omluvil.
Incident je dnes už soudně vyřešen, ale jak Kanaďanka říká, trauma přetrvává. „Pořádně to se mnou zamávalo. Takový zážitek si na člověku vybírá svou daň. Pomáhalo mi o tom ale mluvit a po čase jsem už byla schopná o svém příběhu vyprávět. Nikoho neobviňuju ani na nikoho neukazuju prstem. Chci ale, aby lidé věděli, že taková věc se stát může a stává se,“ uzavírá.
Zdroj: BBC
