Nejčastěji uvažují o změně dodavatele tepla obyvatelé bytových domů, ať už se jedná o společenství vlastníků jednotek nebo družstva. Zejména při pohledu na účet za teplo. Jenže teplo domova není jenom o penězích. Navíc je rozšířeným mýtem, že za vyššími výdaji za topnou sezonu je zdražení tepláren. Chyba je přitom často v odpočtu a rozpisu odebraného tepla v rámci domu, a ne ve zdražování teplárny, jak si lidé myslívají. Teplárny totiž nemění cenu tepla i několik let po sobě.
Jaké výhody a nevýhody skrývají jednotlivé typy dodávek tepla, zná málokdo, a o povinnostech a rizikách s nimi spojených vědí lidé ještě méně. Hlavně o nevýhodách se moc nemluví. Majitelé rodinných domů to znají velmi dobře, kdo včas nepřiloží do kotle, ten se neohřeje. Čištění, revize kotle a spalinových cest, údržba, poruchy a opravy. To není zdaleka celý výčet všech starostí a povinností spojených s teplem.
Centrální dodavatelé tepla
Hlavní výhodou odběru tepla z teplárny je trvalý a bezstarostný komfort dodávek tepla a teplé užitkové vody v průběhu celého roku. Odběratel tepla se tak nemusí o nic starat, nenese žádnou odpovědnost za provoz kotelny, prostě otočí kohoutkem a je to, vše funguje, jak má.
Pokud už nastane nějaká porucha v dodávce tepla, může se spolehnout na její okamžité odstraňování. Teplárny totiž mají potřebné techniky a odborníky jako zaměstnance. Nemusí tak shánět narychlo řemeslníky, kteří jsou obvykle dostupní v řádu týdnů nebo prostě nejsou. Nestane se tak, že by topení nehřálo a teplá voda netekla v zimě třeba několik dní nebo dokonce týdny.
Málokdo si uvědomuje cenu bezpečnosti spojenou s centrální dodávkou tepla. Výroba tepla v domovní kotelně s sebou nese nemalá rizika, hlavně v kotelnách provozovaných bez odborníka. Může totiž dojít dokonce k výbuchu kotle, nebo častěji k úniku nebezpečných plynů. V Česku je ročně evidováno až 1500 otrav oxidem uhelnatým. „Statistiky Českého statistického úřadu uvádějí, že úmrtím končí v posledních letech zhruba 110 až 140 případů za rok,“ potvrzuje předseda Centra hyperbarické medicíny Michal Hájek. K otravě nejčastěji dochází v zimních měsících, na vině bývají především nekvalitní či vadné plynové zdroje tepla nebo špatná údržba komína.
V neposlední řadě je ale na straně centrálních dodávek tepla ekologie. Mluví se o ní stále, ale nejvíce se projeví právně v zimním období, kdy obyvatele měst a obcí sužují inverze a nedýchatelný vzduch. Největšími hříšníky v zamořování vzduchu jsou lokální topení v domech. „Kvalita ovzduší je v České republice stále neuspokojivá. Největší podíl na znečištění ovzduší má nadále lokální vytápění v domácnostech,“ řekl ministr životního prostředí Brabec při představení plánu na zlepšení kvality ovzduší v České republice.
Právě na teplárny totiž Evropská unie i Česká republika vyvíjejí největší tlak, aby do ovzduší vypouštěly co nejméně škodlivých emisí. K tomu slouží takzvané emisní povolenky, které musí teplárna nakupovat a dnes tvoří velké procento nákladů na tvorbu tepla. Teplárny investují do filtrů a kvalitních kotelen a hledí, aby nevypouštěly do ovzduší více škodlivin, než je nezbytně nutné. Teplárny musí dodržovat přísné emisní limity stanovené zákony, což se pravidelně kontroluje povinným měřením. Navíc je teplárna obvykle postavena mimo město.
Jedinou nevýhodou dodávky tepla z teplárny může být cena, i to je ale relativní. Častou chybou odběratelů tepla je totiž předimenzovaná rezerva, která se promítne do konečného účtu. Tady jde při jednání s teplárnou ušetřit nemalé peníze. Naopak výhodou ceny za teplo z teplárny je, že se jedná o cenu konečnou. Nejsou za ní schovány ještě další skryté poplatky a účty za elektřinu, servis, revize a mnoho dalšího.
Lokální zdroje tepla
Obyvatelé bytových domů jsou často lákáni na výrazné úspory nákladů za vytápění. Pravdou je, že tyto technologie nejsou příliš vhodné pro vytápění bytových domů. Mají dobré cenové náklady v náročně zateplených rodinných domech, dosahujících spíše energeticky pasivních standardů. To se týká například tepelných čerpadel, která mají vysoké pořizovací náklady a obtěžují okolí nadměrným hlukem. Jejich současná výhodnost je spojená s výhodnými tarify elektřiny, které jsou ohroženy ohlášeným zdražováním elektrické energie.
Vytápění plynem je už dnes jedním z nejnákladnějších způsobů vytápění a očekává se jeho další zdražování. Nevýhody domovních plynových kotelen představuje nutnost investice do zařízení a jeho omezená životnost, která obvykle dosahuje 10 až 12 let. Provozovatel kotelny tak musí vytvářet finanční rezervu na její obnovu.
Začátek topné sezony je v bytových domech často zdrojem problémů, protože polovině nájemníků je zima a druhé půlce chladno vyhovuje. Jejich obyvatelé si také stěžují na přerušované vytápění. Dopoledne se netopí a v bytech je pak zima. Někdy vidí lidé i problém v tom, že jim neteče dostatečně teplá voda v noci.
Pozor na záludnost ukázkových výpočtů, často v nich chybí řada důležitých položek, jako obnova kotelny, náklady na energie, odpojení od současného systému teplovodů, nebo dokonce náklady na povinné povolení a revize či úroky z půjčky. Ceny elektřiny také nelze zafixovat třeba na deset let dopředu. Další věc, kterou s sebou nese výměna zdroje topení, je výměna radiátorů a rozvodů tepla. Ty stávající v bytových domech totiž nejsou pro lokální zdroje tepla vhodné.
Podle průzkumů při přechodu na lokální zdroje dosahují domácnosti v konečném důsledku roční úspory ve výši cca 660 korun.
Problém nastává při poruše zdroje tepla. Na pracovním trhu je totiž nedostatek odborných pracovníků a firmy mají dlouhé dodací lhůty odborných prací. S tímto nedostatkem je také spojeno razantní zdražení odborných prací a pracovníků. Navíc jednotlivé domy nemohou mít v zásobě potřebné a drahé náhradní díly pro rychlou opravu. Zejména v zimním období pak představuje týdenní odstávka zdroje tepla velký problém.
Kromě zajištění chodu kotelny existuje i právní zodpovědnost statutárních zástupců společenství vlastníků jednotek za provoz zařízení. Mezi další povinnosti spojené s výrobou tepla v domě patří i zajištění revizí zařízení, spalinových cest a rozvodů.
Domovní kotelny jako zdroje tepla jsou přímo uvnitř města, jejich emise nikdo nekontroluje a neměří. Způsobují i vyšší znečištění ovzduší, velký ekologický problém představuje vypouštění kondenzátu z jejich provozu přímo do kanalizačních systémů.
Odborníci pak radí, že je dobré si předloženou nabídku a kalkulaci dodavatelské firmy nechat posoudit nestrannou odbornou osobou, teprve na základě ní si rozhodovat o vhodnosti změny v případě konkrétního domu.
Nejlepší tipy, jak ušetřit za teplo
1. Nepouštějte teplo ven
Utěsněte okna a dveře. Pokud není těsnění mezi rámem a křídlem v pořádku nebo tam není vůbec, chladný vzduch zvenčí proniká do místnosti a prochlazuje ji. Naopak teplo pak uniká bez užitku ven.
2. Uvolněte cestu teplému vzduchu
Teplo z radiátorů musí mít možnost dostat se dále do prostoru. Proto před topidla nedávejte nábytek, závěsy ani záclony. Ponechte kolem volné místo. Odborníci radí dát na zeď za radiátor reflexní hliníkovou vrstvu, která bude teplo odrážet do místnosti.
3. Teplota tak akorát
Zvažte, jestli doma musíte mít 25 stupňů. Doporučovaná teplota je 20 až 22 stupňů. Ideální teplota v ložnici je mezi 17 a 20 stupni. Kuchyni postačí 18 až 20 stupňů, chodbám dokonce 15 až 19 stupňů. Koupelna by měla být teplejší – 22 až 24 stupňů.
4. Nevětrejte moc dlouho
Větrejte krátce a intenzivně. Dlouhé pootevření oken ochlazuje stěny a vybavení bytu.
5. Teplo si nastavujte podle potřeby
Těžko můžete šetřit energií, když ji nemůžete regulovat. Pořiďte si ventily s termostatickými hlavicemi. Ale pamatujte, kdo příliš šetří, má pak plísně na zdech.
