Zrušení nejnižší sazby DPH státu „přihraje“ 24 miliard korun ročně, ale zvýší inflaci, neboť zdraží léky či vodu. Pokud už zvedat daně, pak je lepší vrátit se před zrušení superhrubé mzdy.
Chystané změny daně z přidané hodnoty jsou vlastně zvýšením daně v rozporu s původními sliby vládních stran. Ministerstvo financí má pravdu v tom, že zamýšlené snížení počtu sazeb DPH, ze tří na dvě, představuje zjednodušení daňového systému. To je kýžené. Jenže způsob, jakým ke snížení počtu sazeb vláda hodlá dospět, bude v celkovém efektu daň lidem navyšovat.
Zdražení padne na obchodníky
Vláda se přitom „schová“ za obchodníky a prodejce, protože DPH je daň nepřímá, takže lidé budou často za předpokládané související zdražení spílat právě obchodníkovi či prodejci, a nikoli vládě, která přitom bude skutečným původcem zdražení.
Ministerstvo financí hodlá v rámci snížení počtu sazeb DPH zrušit stávající sazbu nejnižší, desetiprocentní. Ta byla zavedena v roce 2015 tehdejší Sobotkovou vládou. Nyní jsou touto sazbou daněny například léky, kojenecká výživa, voda z vodovodu, stravování a ubytování nebo noviny, časopisy a knihy. Toto zboží by tedy po zrušení sazby zdražilo. To proto, že obchodníci a prodejci by do ceny rychle promítli vyšší sazbu DPH, a to čtrnácti, nebo dokonce 21procentní.
Daňová rošáda
Na úroveň čtrnácti procent by ministerstvo financí rádo snížilo stávající druhou sníženou sazbu, patnáctiprocentní, v rámci jakési kompenzace za zrušení sazby nejnižší. I tak veřejné rozpočty inkasují o 24 miliard více než při současném stavu, vypočítává ministerstvo financí. Takže se jedná vlastně o navýšení daně z hlediska řadového občana. Navíc by toto opatrovaní zvýšilo inflaci, podle renomované společnosti Deloitte o zhruba 0,4 procentního bodu.
Opravdu rozpočtově neutrální je sazba kolem 12,8 procenta. Při takovém stanovení nižší sazby DPH by stát plus minus „zůstal na svém“. Vedle státu by na daňové rošádě mohli vydělat také někteří obchodníci a prodejci. Při „kompenzačním“ snížení sazby DPH z patnácti na čtrnáct procent by jej totiž nepromítli zcela do odpovídajícího snížení cen pro koncové zákazníky, ale třeba jen zčásti nebo také vůbec. Zbytek by si nechali v kapse.
Ale i kdyby promítli do koncové ceny celé snížení daně, při snížení DPH o pouhý procentní bod, z patnácti na čtrnáct procent, by si zákazník ani moc ničeho nevšiml. Patnáctiprocentní sazbou jsou nyní daněny potraviny, nealkoholické nápoje, veřejná doprava, dětské autosedačky nebo například zdravotnické pomůcky.
Zdanění zaměstnanců
Jinými slovy, výsledkem daňové rošády nejspíše bude zdražení léku či vody pro řadové občany a zvýšení zisku obchodních retězců. A zvýšení daňového inkasa z hlediska státu. Tedy růst daňového zatížení lidí. Což nekoresponduje s předvolebními sliby vládních stran a vlastně ani s dosavadními prohlášeními například premiéra, že daně se zvyšovat nebudou.
Lepší alternativu – pokud už tedy vláda nevidí jiné východisko než zvyšování daní – představuje vrácení míry zdanění mezd zaměstnanců na úroveň před zrušením superhrubé mzdy či alespoň přiblížení k úrovni platné před tímto zrušením. Je to totiž alternativa, která je nejen relativně ohleduplnější z hlediska inflačních dopadů, ale také alternativa relativně ohleduplnější ryze sociálně.
Výnos z rošády s DPH bude nižší než inkaso získané třeba jen zvýšením daně ze mzdy zaměstnanců z nynějších patnácti na 17,5 procenta, které by vyneslo přes 50 miliard korun. Pokud by se zdanění příjmu zaměstnanců zcela vrátilo na úroveň před takzvaným zrušením superhrubé mzdy, odpovídajícím zhruba dvaceti procentům, získají potom veřejné rozpočty více než 120 miliard korun ročně navíc.
