Atlantský Hotel Winecoff se do dějin USA zapsal černým písmem. 7. prosince 1946 se zde odehrál dosud nejtragičtější požár amerického hotelu, který vzal životy 119 lidem. Na místě se nacházel také student Georgijského technického institutu Arnold Hardy. Pořídil zde svůj nejikoničtější snímek – fotografii padající ženy.
Čtyřiadvacetiletý Hardy se o jeden z nejvýznamnějších snímků americké historie zasloužil náhodou, když byl ve správný čas na správném místě. Pokud se tak dá mluvit v souvislosti s tragickou událostí… Sirény uslyšel v čase, kdy se kolem čtvrté hodiny ranní vracel z taneční zábavy. Informaci o místě požáru získal přímo od hasičů, kterým se do telefonu představil jako novinář. Po oznámení lokace popadl fotoaparát Speed Graphic a taxíkem se nechal odvézt k hotelu Winecoff.
Zde se mu naskytla hrůzná podívána. Z oken hořící patnáctipatrové budovy vyskakovali lidé, jiní se pokoušeli osvobodit narychlo svázanými lany z prostěradel. Hotel neměl ani požární schodiště, ani nouzové východy, takže hosté ubytovaní nad ohniskem požáru ve třetím podlaží se ocitli ve žhnoucí pasti. Přivolaní hasiči jen přidávali na beznadějnosti celé situace. Jejich žebříky nedosahovaly dál než do osmého patra a pro skok z vyšších pater pro změnu neměli dostatečně silné sítě. Podle Hardyho bylo u hotelu sice osmnáct hasičských vozů, ale sítě byly roztažené jenom dvě.
Jedním z uvězněných nešťastníků byla také jednačtyřicetiletá sekretářka Daisy McCumber, která se tou dobou nacházela v jedenáctém patře. Když se žár budovy už nedal vydržet, jako mnoho jiných vylezla na okno a skočila dolů. Právě v tom okamžiku Hardy stiskl spoušť svého fotoaparátu a ženu zachytil těsně předtím, než dopadla na zem. Vyvolaný snímek mu vynesl 300 dolarů od tiskové agentury Associated Press (ekvivalent dnešních cca 110 tisíc korun), ale také Pulitzerovu cenu, a to jako úplně prvnímu amatérskému fotografovi na světě. Co je ovšem nejdůležitější – jeho fotodokumentace přispěla ke změnám v požární ochraně výškových budov, k nimž po tragédii muselo nutně dojít.
A jak dopadla McCumber? Pád z výšky překvapivě přežila „jen“ se zlomenýma nohama, zády a pánví. Během deseti let podstoupila několik operací a nakonec jí musela být amputována noha. Přesto po zbytek života žila aktivně a pracovala. Zemřela v roce 1992 ve věku 86 let. Že je ženou z Hardyho fotografie, nevyprávěla ani svojí rodině.
