Herbert von Karajan se narodil 5. dubna 1908 v Salzburgu, v Mozartově městě. Jak příznačné. Stal se jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších dirigentů 20. století a pocházel ze šlechtické rodiny s řecko-makedonskými kořeny. Jistou ušlechtilost pohybů přenesl i do svého dirigentského projevu. Že by jeho posluchače fascinovalo i to? A to možná ani nevěděli, že…
- Jeho prapředek Georg Johannes Karajanis získal roku 1792 šlechtický titul.
- Otec, lékař a nadšený amatérský muzikant, talentovanému chlapci umožnil, aby se hudbě věnoval odmalička. Karajan tak již od tří let hrál na klavír a v osmi už měl vlastní recitál. Kvůli potížím s prsty musel však hry zanechat. Jako „náhradu“ si zvolil dráhu dirigenta.
- Do války měli němečtí umělci možnost buď opustit zemi, nebo zůstat. Když zůstali, mohli vstoupit do NSDAP nebo také ne… Když v roce 1938 v Berlínské opeře Karajan zpaměti dirigoval Wagnerova Tristana a Isoldu, stal se z něho „zázračný Karajan“. To už měl však tři roky v kapse legitimaci nacistické strany, a není tedy divu, že si ho hitlerovští pohlaváři vyhlédli jako nástroj, kterého by bylo možno použít proti velkému a na patřičných místech nedobře zapsanému dirigentovi Wilhemu Furtwänglerovi.
- V době druhé světové války se Karajan nevyhýbal politicky angažovaným vystoupením. Několikrát nastudoval nacistickou píseň Horst Wessel Lied a v roce 1938 řídil při příležitosti Hitlerových narozenin Beethovenovu operu Fidelio. S Hitlerem si ale do oka nepadli. Vůdce ho nikdy nenechal řídit wagnerovské slavnosti v Bayreuthu. Zato se Karajanovým velkým příznivcem a ochráncem stal Hermann Göring, díky němuž mohl pracovat v Berlíně. Göring se neostýchal Karajana využít k mocenskému souboji s Göbbelsem, jehož chráněncem byl naopak Karajanův kolega a nepřítel v jedné osobě Wilhem Furtwängler. Karajan jako dirigent potom v Říši získal nejvyšší možné postavení a s tím i související moc, která se pak už navždy stala nejvyšším cílem jeho života.
- Ještě v únoru 1945 Karajan dirigoval koncerty v Berlíně a před postupujícími spojeneckými vojsky uprchl s manželkou Anitou na poslední chvíli. Zamířili nejprve do Itálie, posléze do Rakouska a nakonec se vrátil do Německa.
- Karajan nebyl jen prostým členem NSDAP, nýbrž patřil i do elitního sboru jezdectva SS (Reiter SS). Spojenci mu proto po válce zakázali veřejně vystupovat, postupem doby se však záležitost „urovnala“ a v roce 1948 kariéra zázračného dirigenta mohla pokračovat dál.
- Ještě v 60. letech si však někteří hudebníci a hudební kritici Karajanovu minulost pamatovali a neváhali ji připomenout i ostatním. Houslový virtuos Vsak Stern s ním odmítl hrát a při jedné zkoušce s Londýnskou filharmonií, kdy si dirigentská hvězda dovolila chovat se vůči hudebníkům poněkud arogantně, povstal jeden houslista a hlasitě prohlásil, že „takové nácky jako Karajan jsem za války jako válečný pilot sestřeloval“. To byly ovšem excesy, které dokázaly Karajanovu ješitnost pořádně podráždit.
- Když byl Karajan po druhé světové válce povolán před soud, aby se zodpovídal ze své spolupráce s nacisty, řekl: „Politika pro mě vůbec nebyla důležitá. Jsem připraven přiznat chybu s vysvětlením, že my umělci žijeme v jiném, uzavřeném světě. Jinak by nebylo možné hrát perfektně. A hudba pro mě byla a je nejdůležitější v životě.“
- Karajan byl třikrát ženatý. První manželku, operetní pěvkyni Lemu Holgeroefovou, si vzal za ženu roku 1938. Po čtyřech letech se rozvedl a roku 1942 si vzal Annu Marii Sauestovou, rozenou Gütermannovou, z bohaté rodiny. Měla židovského dědečka, a proto byla považována za „Vierteljüdin“ (čtvrtinová Židovka). V roce 1958 se rozvedl a vzal si francouzskou modelku Eliette Mouret (*1939). Narodily se jim dcery Isabel (1960) a Arabel (1964). „Cokoli chci,“ řekla Eliette, „to mi můj manžel koupí.“ Fotografie ze svého třetího manželství potom Karajan pečlivě vybíral tak, aby nebylo znát, že měří jen 167 cm.
- Jako jeden z mála Rakušanů si mohl po celý život nechat u jména šlechtický přídomek „von“- pokládal jej ale za svoje umělecké jméno.
- Posledním koncertem, který Karajan řídil, byla Sedmá symfonie. O dva měsíce později, 16. července 1989, zemřel na srdeční zástavu.
- Věřil v reinkarnaci a doufal, že se v příštím životě narodí jako orel, aby mohl létat nad svými milovanými Alpami.
