Snad to byl důsledek rozdílných postojů a špatné koordinace Národního výboru československého a Socialistické národní rady. Hlavním důvodem však byla velmi silná frustrace ve společnosti. Situace byla napjatá, projevoval se nedostatek potravin a s tím spojené hladové bouře. Do toho přišla španělská chřipka a další nemoci. Rakouská vláda začala v obavě, že se Čechy odtrhnou od monarchie, vyvážet z Čech potraviny a palivo.
Pražský protest zrušili. Do Písku se informace nedostala
Levicová část Národního výboru československého, Socialistická národní rada, vyhlásila na desátou hodinu 14. října 1918 generální stávku s utajovaným dodatkem. Rada rozhodla, že do větších měst pošle řečníky, kteří na závěr projevu vyhlásí Československou republiku. Snad to pravicové strany vyzradily rakouským úřadům. Když se v Praze sešli demonstranti, úřady je před desátou hodinou rozehnaly.
Rašínův pokyn, který měl vyhlášení republiky zamezit, se do Písku nedopatřením nedostal. Na píseckém náměstí se sešlo téměř pět tisíc lidí, většinou ženy, protože muži byli na frontě. Vystoupil řečník František Hanzlíček, redaktor vyslaný Socialistickou národní radou. Řekl, co měl, a svou řeč zakončil slovy, že právě v tomto okamžiku na Staroměstském náměstí vyhlašují Československou republiku, a on právě se vší slávou vyhlašuje republiku v Písku.
Nastalo velké jásání a dav žen táhl na budovu okresního hejtmanství. Požadovaly sejmutí rakouských symbolů, což zástupce hejtmana odmítl. Lidé tedy vzali věc do svých rukou, strhávali orly a prapory sami.
Vznikl písecký národní výbor a v parku byly vysazeny tři lípy svobody. Vojáci si z uniforem strhávali rakousko-uherské hodnosti a přestali zdravit nadřízené. Mnozí z účastníků demonstrace se rozjeli do okolních měst a obcí, aby informaci šířili dál.
Byl to omyl. Vyhlašovatelé samostatnosti skončili ve vězení
Situace se záhy změnila. Do Písku přijeli ještě téhož dne vlakem lidé z Prahy a divili se, co se slaví. Rakousko-uherské úřady poslaly do Písku asi 350 mužů vlakem z Plzně. Dojeli jen do Ražic, odkud šli do Písku pěšky. Do města, které ještě pokojně spalo, se dostali až druhý den k ránu. Začalo se vyšetřovat, protože monarchie stále trvala.
Vše se vyřešilo celkem v klidu jako pomatení informací. Jenom redaktora Hanzlíčka zavřeli, stejně jako vyhlašovatele republiky ze všech okolních měst a obcí. Ve vězení skončil také strakonický městský strážník i s bubnem jako předmětem doličným. Starosta Písku za to, že nechal vyvěsit prapory, dostal pokutu 200 korun.
Ale to už se po Písku rozšířila básnička: Písku starý, Písku milý, v blažené dnes tomu chvíli, z měst měls první elektriku, teď zas první republiku.
První tři vysazené lípy svobody se neujaly. Na propuštění z vězení, na skutečné vyhlášení republiky i na skutečně vzešlé lípy svobody si aktéři píseckého vyhlášení republiky museli ještě dva týdny počkat. Když 28. října 1918 monarchie padla, nikdo tomu v Písku už nevěřil. Republiku vyhlásili ve městě až o den později. Byl to znovu Hanzlíček, koho vynesli na ramenou z vězení, aby na náměstí znovu zvolal: „Vyhlašuji Československou republiku v Písku.“
