Aba Kovner se stal z partyzána básníkem. Ale mohl být i masovým vrahem

25.9.2020
Václav Pavlík

Aba (Abel) Kovner se narodil 14. března 1918 v Ašmeni, asi 50 km vzdáleného města od Vilniusu, hlavního města Litvy, tehdy součást Polska. Tam se také rodina později přestěhovala a Aba v něm vyrostl, chodil do školy a žil až do války.

Když byla Litva v roce 1941 obsazena Němci, podařilo se Kovnerovi, kterému tehdy bylo 23 let, spolu s několika přáteli, uprchnout do dominikánského kláštera na předměstí Vilniusu. Tam je spolu se svými jeptiškami ukrývala představená kláštera Matka Bertranda, později známá jako Anna Borkowska, z vlastní iniciativy. Pomohla dokonce Kovnerovi a jeho mužům získat zbraně a Kovner potom sestavil bojovou jednotku odporu. Původně chtěl zorganizovat povstání v židovském ghettu ve Vilniusu, ale usoudil, že na to jsou přece jen jeho síly slabé.

Aba Kovner
Aba Kovner při procesu s Eichmannem (1961)
(Wikimedia Commons, Israel Government Press Office / Public domain)

Na začátku roku 1942 vydal manifest s názvem „Nechoďme jako ovce na porážku!“, kde byl zřejmě vůbec poprvé mimo Německo popsán Hitlerův plán holokaustu. Kovner tam také tvrdil, že je lepší zemřít v boji, než se stát obětí masakru. Založil potom už regulérní partyzánskou skupinu, která až do příchodu Rudé armády, tj. do červenec 1944, operovala pod sovětským partyzánským velením. Jejich činnost spočívala především v sabotážích, útocích proti Němcům a jejich místním spolupracovníkům.

Nezapomínejme! Pamětní kameny obětem holokaustu

Na konci války Kovner spolu s dalšími založil tajnou organizaci „Nakam“ (Pomsta), která si vytkla za cíl pomstít se Němcům za holocaust. Schváleny byly dva plány: Plán A – zabít 6 milionů Němců v Hamburku, Frankfurtu, Mnichově a Norimberku otrávením vodovodního řádu a Plán B – zabít příslušníky SS, kteří byli drženi ve spojeneckých zajateckých táborech. Členové skupiny za tím účelem postupně získali zaměstnání ve vodárnách v daných městech a Kovner odjel do Palestiny, aby tam získal vhodný jed. Představitelé židovských obyvatel v Palestině však byli proti plánu A, protože usoudili, že by masová vražda Němců v takovém rozsahu obrátila veřejné mínění proti myšlence vzniku budoucího samostatného židovského státu, dnešního Izraele.

V dubnu 1946 proto organizace „Nakam“ přistoupila k uskutečnění plánu B. Její členové tajně vnikli do pekárny v internačním táboře Langwasser u Norimberka, kde bylo internováno na 15 000 příslušníku SS. Část napečeného chleba, celkem asi 2 300 bochníků, tam potom pomazali roztokem s arzénem s úmyslem vězně otrávit. Akci nedokončili, byli vyrušeni a museli utéct. Zřejmě ani neměli ale roztok správně namíchaný. Část otráveného chleba se sice dostala až k vězňům a přes 2 200 jich onemocnělo, jen 207 jich ale skončilo v nemocnici, údajně ale žádný z nich nezemřel.

Bránící se Izrael přemohl útočící Araby. Šestidenní válka ukázala, jak to skutečně vypadá na Blízkém východě

Kovner potom odešel do Palestiny a bojoval v letech 1948-49 v 1. arabsko-izraelské válce, kdy byl právě vzniklý stát Izrael ihned napaden arabskými sousedy. Po válce Kovner žil v kibucu, osadě s komunitním zřízením, a významně se zúčastnil navrhování a staveb muzeí holokaustu. V roce 1946 se oženil s polskou partyzánkou a později klinickou psycholožkou Vitou (1920 – 2012), která se také zúčastnila provedení akce B. Narodily se jim dvě děti a jejich manželství vydrželo až do Kovnerovy smrti 25. září 1973.

Vzhledem k jeho osudům a povaze se u Kovnera poněkud překvapivě rozvinul i básnický talent. Jeho první sbírka, „Až do ne-světla“ mu vyšla v roce 1947 a reflektoval v ní své zážitky z partyzánských bojů v bažinách východní Evropy. Bojové zkušenosti potom odráží i jeho následující básnické dílo.

Brilantní izraelský generál Moše Dajan byl voják každým coulem. Kariéru mu však komplikovaly jeho osobnostní rysy



Nepřehlédněte