Věnce ze zelených rostlin, stejně jako svíčky, se v Evropě symbolicky používaly už před příchodem křesťanství. Luteráni tento zvyk zavedli v šestnáctém století, ale nebyl to ještě současný adventní věnec. Tradice adventního věnce byla založena až v 19. století v Hamburku německým protestantským teologem Johannem Heinrichem Wichernem (1808-1881). Ten se mimo jiné zabýval městskou misií a založil školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánoční době každodenně ptaly, kdy už budou Vánoce. V roce 1839 proto vyrobil předchůdce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, na něž nalepil 19 malých červených svíček pro všední dny a 4 bílé svíce pro neděle. Každý den se zapalovala další svíčka, v neděli velká bílá, v ostatní dny malá červená.
Podobný vývoj prodělal i vánoční stromek zdobený svíčkami, který se objevuje v Německu v 16. století, ale popularitu a rozmach zažívá až v 19. století.
Zvyk se rozšířil nejdříve do německých protestantských sborů, měnící se počet svící se víceméně ustálil na dnes používaných čtyřech či pěti. Ve dvacátých létech dvacátého století se už uchytil i v německých katolických sborech. Dnes se již objevuje i v některých rodinách pravoslavného vyznání žijících na Západě.
Oblíbené adventní svíce se rovněž neumisťují pouze na věnec, ale i na jakoukoliv jinou příhodnou podložku třeba do řady, do čtveřice svícnů a podobně. Stačí, že jsou čtyři.
A jaké barvy „frčí“? Letos žádné zvláštní trendy, trendem jsou všechny barvy, pokud jdou dohromady. Z materiálů potom vedou kromě tradičních přírodních sklo a dřevo. Módou se stalo vyhýbat se plastu.
Pár nápadů na letošek jsme pro vás nasbírali na výstavě Kouzlo Vánoce ve skleníku Fata Morgana v Botanické zahradě Praha.
