Romantická architektura jako svébytný sloh prakticky neexistuje, konkrétní podoba romantických staveb je dána původním stylem, ze kterého vycházejí. Nejčastěji se však jedná o napodobování gotiky. V takových případech hovoříme o novogotických stavbách. Známe však i drobnější stavby, jež se inspirovaly například také exotickými vzory, které mají svůj domov až v Asii.
Významnou roli v romantismu hraje zejména anglická novogotika. Mnozí architekti čerpají inspiraci například z přestavby královského hradu ve Windsoru, pro níž jsou typická především tupá zakončení budov, věží a nárožních věžiček. Vršek staveb bývá často zdoben zubatým cimbuřím. Dalším výrazným znakem je kupříkladu tudorský oblouk u oken, bran nebo v žebrových klenbách.
U zrodu Windsoru stojí v 11. století Vilém I. Dobyvatel, který na uměle navršeném kopci nechává vybudovat první dřevěnou pevnost. Tato pevnost a později hrad se systémem kamenných hradeb a věží se stává součástí středověkého opevnění Londýna, které tvoří prstenec hned několika hradů. Tato oblast již však byla obývána mnohem dříve, než zde vznikl středověký hrad. Windsor je v současné době druhým největším obývaným hradem na světě. Jistě je potěšitelná skutečnost, že světové prvenství v tomto smyslu zůstává u nás doma, a to konkrétně na Pražském hradě.
Přestavbu do romantické podoby Windsor podstupuje za vlády krále Jiřího IV. (12. srpen 1762 – 26. červen 1830). Tento panovník měl zálibu v krásných a netradičně pojatých stavbách. Vzhled hradu Windsor byl v té době od základu změněn zejména zásluhou tehdejšího slavného architekta Jeffryho Wyatvilleho, který v roce 1824 zahajuje dvanáct let trvající přestavbu.
