Po rozdělení pražské univerzity na dvě samostatné vysoké školy s českým a německým vyučovacím jazykem, o které se Randa významně zasloužil svým výkladem před zákonodárci, byl zvolen prvním prorektorem (1882/83) a pak – po V. V. Tomkovi – druhým rektorem (1883/84) univerzity české. Děkanem právnické fakulty byl zvolen v letech 1872 a 1885.
Teprve univerzitní hodnost umožnila Randovi rozvinout a svojí autoritou zaštítit úsilí o emancipaci a rozmach českého právnictví, jemuž spolu s pěstováním právní vědy věnoval nemálo energie. Antonín Randa byl hlavním inspirátorem založení Jednoty právnické, bezesporu nejaktivnějším členem, účastnil se pravidelně jak její činnosti na poli odborném, tak v jejím vedení – v letech 1890 až 1914 byl jejím starostou.
Od roku 1881 byl také členem rakouské Panské sněmovny a Říšského soudu, v letech 1904 – 1906 „ministrem krajanem“ ve třech Předlitavských vládách. (Hlavním úkolem nového úřadu byla ochrana českých zájmů, což zahrnovalo i prosazení českých úředníků do vedoucích pozicí státního aparátu.) V letech 1908 – 1914 působil též jako druhý (po Josefu Hlávkovi) prezident České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. V roce 1897 byl povýšen do rytířského stavu.
Nemá smysl zaneřádit tento článek soupisem Randových děl. (Třeba základ své slávy založil spisem Der Besitz nach österreichischem Rechte mit Berücksichtigung des gemeinen rechtes, des preuss., franz., u sachs.) Vedle jeho přínosu ke vzniku české univerzity je třeba také zmínit jeho zásluhy o rozvoj českých záložen, které existovaly už v 60. letech a neměly právní základ. Zpočátku je vláda podporovala, pak na ně ale uvalila vysoké daně.
Rytíř Randa bydlel v Dobřichovicích v domě čp. 103 v Tyršově ulici těsně za mostem. Tento dům byl postaven v roce 1892 a nechal jej postavit ing. Karel Čulík z Karlína. Od něho dům brzy koupil rytíř Randa. V roce 1907 byl podle projektu inženýra Blechy přistaven jeden pokoj a veranda, v roce 1922 bylo ještě nastaveno první patro v západní části domu.
Dům byl před časem rekonstruován.
Antonín rytíř Randa 6. října 1914 ve svém domě v Dobřichovicích zemřel. Pohřben byl v arkádách Vyšehradského hřbitova.
Manželkou Antonína Randy byla Anděla (1841 – 1925), dcera matematika Jakuba Filipa Kulika (1793 ve Lvově – 1863 v Praze).
Jejich dcera, rovněž Anděla, doma Něla, se stala manželkou inženýra Otokara Kruliše – Randy (1860 v Budapešti – 1900 v Praze), syna železničního a mostního stavitele Jana Kruliše (1829 v Poličanech u Kutné Hory – 1903 v Královských Vinohradech).
Měli spolu dva syny, jedním z nich byl Otakar Kruliš – Randa (1890 v Praze – 1958 ve věznici na Mírově), významný průmyslník, vzděláním stavební inženýr. V letech 1927–1941 byl generálním ředitelem Báňské a hutní společnosti, také prezidentem Československé plavební společnosti, předsedou Svazu majitelů dolů a v letech 1939 – 1941 předsedou Ústředního svazu československých průmyslníků. A propagátorem a mecenášem československého šachu.
Otakar Kruliš – Randa byl v roce 1941 pro svůj odpor vůči Němcům zbaven významných hospodářských funkcí. S blížícím se koncem války jej K. H. Frank požádal, aby spolu s dalšími představiteli protektorátního politického a hospodářského života jednal v Bavorsku o přechodu německé branné moci do amerického zajetí, ovšem Kruliš – Randa tuto žádost odmítl.
Po skončení druhé světové války byl Kruliš – Randa vzat do zajišťovací vazby a v roce 1946 obviněn ze spolupráce s nacisty. Národním soudem v prosinci 1946 byl zproštěn obžaloby. Další vlnu perzekucí musel snášet po Únoru, v letech 1948 –1950 byl vězněn, znovu od roku1953, kdy byl zatčen za údajnou velezradu a o rok později odsouzen k jedenáctiletému trestu. Domů se už nevrátil.
Po „smíchovském uhlobaronovi“ zůstala mohutná, nad Vltavou se tyčící vila na Pavím vrchu (čp. 1949), kde byly za komunistů rušičky štvavých vysílaček; vilu dodnes drží ministerstvo vnitra.
Zdroje: Wikipedie; vk: Informační list, Dobřichovice, 2005; Provenio Knihovna Národního Muzea; Jaroslav Klika, Rodopisná galerie, 1940
