„Mám své zaměstnání velmi ráda; je jistě vhodné pro ženy, které mají výtvarné sklony, smysl pro přesnost a trochu podnikavosti. Studovala jsem architekturu pět let u prof. Janáka na Umělecko-průmyslové škole, kam jsem přišla po maturitě na reálce. Už jen ta doba krásných studií, kdy člověk začíná chápat velké možnosti moderní architektury, její vliv na nové uspořádání celého způsobu života. Každoroční exkurse do ciziny rozvíjely a potvrzovaly tyto názory. Vybrala jsem si za svůj obor rodinný dům, činžovní dům a bytové zařízení. Hlásím se k programu moderní architektury: účelnost půdorysu, nábytek jednoduchý, pohodlný a cenově přístupný, osvobození ženy od zbytečných prací v domácnosti. Myslím, že právě ženy se svými zkušenostmi by mohly tento obor přesně a do důsledků promyslit.“
To svěřila mladá architektka čtenářkám ženského týdeníku Eva v roce 1928.
První architektkou, která byla u nás promována (1921), byla Milada Petříková – Pavlíková (1895 v Táboře – 1985 v Praze).
O šest let později absolvovala na Umprumce architektonickou speciálku Hana Kučerová – Záveská.
Po ní na tzv. Janákově speciálce titul získaly ještě Jarmila Fridrichová (1909 – 1986) v roce 1933 a Jiřina Morávková (?) v roce 1941.
Žen bylo v naší architektuře jako šafránu.
Hana Kučerová – Záveská se narodila 21. března 1904 v Praze v rodině koncipisty (a pozdějšího ředitele) ředitele Zemské banky JUDr. Maxmiliána Záveského (*1872 v Kolči u Slaného) a Olgy (*1879), dcery zbraslavského advokáta Pavla Wellnera. Oddáni byli v listopadu 1900 u sv. Jindřicha. V roce 1901 se jim narodila dcera Olga. Druhá dcera – budoucí architektka – se narodila v domě v Řeznické ulici 1967/3, pokřtěna byla u Štěpána. V záznamu o křtu je jako její rodné jméno uvedeno Jana Pavla.
V roce 1906 se rodina přestěhovala na novou adresu – Jilská 2.
Záhy po absolutoriu navrhla Hana interiér třípokojového bytu v obytném domě Svazu československého díla na Výstavě soudobé kultury v Brně – Pisárkách (Křížkovského 20), autorem domu byl Josef Havlíček, vystavěl Jaroslav Polívka, návrhem jednotlivých interiérů byli pověřeni architekti Havlík, Havlíček, Honzík, Halabala, J. E. Koula, Obalil, Říha, Stráník, Vořech a Záveská.
Tato realizace měla úspěch a zaručila jí záhy řadu zakázek.
Začala spolupracovat s družstvem Artěl a s nábytkářskou firmou Spojené uměleckoprůmyslové závody (UP) v Brně.
Navrhla řadu soukromých i spolkových interiérů, v naší fotogalerii se můžete podívat na její nábytek, jak ho prezentoval dobový tisk – měsíčník Výtvarné snahy v roce 1928 a týdeník moderní ženy Eva. (Právě s těmito návrhy lze poprvé zaznamenal její sňatek s Vladimírem Kučerou.)
Její nábytek pro Barrandovské terasy (1929) byl později řadu let vyráběn sériově.
Architektonické návrhy realizovala pouze dva, v dejvické Osadě Baba. Šlo o vilu hudebního skladatele a textaře Karla Ballinga (Na Babě 5) a vilu manželů Sukových (Na ostrohu 49). Oba domy byly dokončeny v roce 1932.
O provedení stavby vily Karla Ballinga se postarala firma „Bratři F. a V. Kavalírové“ – v té době už žil pouze František Kavalír a ani ten se kolaudace domu nedožil, zemřel tři měsíce před ní.
Vilu Antonie a Václava Sukových postavila Sukova vlastní stavební firma.
Zároveň se v galerii můžete seznámit s naším objevem – podobou hrobu Anny Havlíčkové, absolventky umprumky, který Hana Kučerová – Záveská navrhla a sochařka Hedvika Zaorálková Procházková osadila svojí plastikou.
Mladá architektka uveřejnila řadu článků a statí, například v časopisech Styl, Stavitel, Družstevní práce, Žijeme apod. Byla spoluautorkou sborníku Svazu československého díla Byt (1934, spoluautoři: Josef Grus, Antonín Heythum, František Zelenka, Ladislav Žák).
Provdala se za dr. Vladimíra Kučeru (1891 v Praze – 1961 tamtéž), československého velvyslance ve Švédsku. Ve Stockholmu žila od roku 1937 až do své smrti, která ji dostihla před 75 lety, 7. listopadu 1944.
Zdroje: Eva, 1928-9; Pestrý týden 1928; Výtvarné snahy, 1928
