Té kamenné stéle, s křížem a s mnoha ornamenty, se říká chačkar. Arménský církevní a kulturní symbol, který se začal v této zemi šířit v devátém století křesťanského letopočtu. Prastará země a prastarý národ. Civilizace z doby, kdy Řecko i Řím byly ještě v kolébce. Nebojte se, nebude to dnes o Arménii, na to by jeden krátký článeček rozhodně nestačil. Vrátíme se k té kamenné stéle. Nejen kříž, ale i symboly dávné mytologie, v podobě tvorů s ženskými hlavami a ptačím tělem. Známe několik druhů těchto tvorů. Prvními jsou harpyje. Ošklivé, kruté, nelidské. Jejich vlastnosti jsou vyjádřeny i jejich podobou, ke které se přidává i tělo dravého ptáka. V řecké mytologii se s nimi setká Iáson se svými druhy, na cestě za zlatým rounem. Ostrov, ke kterému připluli, obýval věštec Fíneus, kterého bozi potrestali za to, že prozrazoval lidem jejich úmysly. Trest spočíval v tom, že seděl u prostřeného stolu, ale kdykoliv vztáhl ruku po nějakém soustu, přiletěli harpyje a vše mu dokázaly okamžitě pozřít.
Dalším tvorem je alkonost. Je to naprostý protiklad harpyje. Název pochází z řeckého slova ledňáček. Půvabná dívčí tvářička, krásné, barevné peří. Nalézáme je ve slovanské, většinou ruské mytologii. Pamětníci si možná vybaví ruskou filmovou pohádku Sadko, kdy se je bájný pták v majetku perského šáha pokusí uspat svým zpěvem. Někdy se též nazývá ptákem Sirin. Což je odvozeno od Sirén, se kterými se můžeme setkat v mytologii řecké. Nebyly to mořské víly, tuto podobu jim přisoudily až pozdější časy. V původní verzi to byli nádherní ptačí tvorové, s ženskými hlavami, které omamným zpěvem lákali veslaře ke břehům ostrova, kde se jejich lodi rozbíjely o útesy.
Známý, řecký, bájný hrdina, zatoužil slyšet jejich zpěv, ale současně nehodlal zemřít. Jeho veslaři si tedy nakapali vosk do uší, aby nic neslyšeli a on sám se nechal přivázat ke stěžni. Bylo to rozumné opatření, námořníci neslyšeli jeho zoufalé prosby, aby zamířili k ostrovu a tak všichni přežili. Chačkar je velice krásné umělecké dílo. Můžete ho vidět i v Praze, v parčíku u kostela sv. Jindřicha, kde se nachází již od roku 2014, jako symbol přátelství mezi Arménií a Českou republikou. Věnoval ji patriarcha Arménské apoštolské církve Garegin II. u příležitosti oficiální registrace této církve u nás.
