Žena potřebuje být žádoucí
Intenzita erotické touhy je u ženy jiná než u muže. Zatímco muž „může“ vždy, žena musí mít pocit, že je žádoucí, potřebuje vidět, že po ní protějšek touží. To je zásadní rozdíl mezi erotickou touhou u mužů a žen. Roli zde samozřejmě hrají i další faktory jako je věk, životní styl, hormony nebo zdravotní stav. Vždy jde však o to, že u ženy je sexualita více spojena s city, intimitou, komunikací s partnerem. Potřebuje city, aby mohla milovat, zatímco muž má často potřebu sexu bez citů.
Za vším jsou hormony
Zatímco u muže je úroveň testosteronu trvalá, žena je závislá na cyklickém přísunu hormonů zodpovědných za sexuální touhu. Právě trvalá úroveň testosteronu může vysvětlovat relativní trvalost mužské touhy. Úroveň testosteronu se totiž jen velmi postupně snižuje s věkem. Muži vylučují dvacetkrát více testosteronu než ženy. Proto ženy musí být velmi zamilované a vzrušené, aby reagovaly na očekávání partnera. To ale nepřichází samo od sebe. Zejména ve složitých obdobích života ženy: těhotenství, porod, kojení, menstruace.
Dnes se u ženy mluví o „reaktivní touze“ a o „faktorech vnímavosti“. Žena má základní, spontánní touhu, která je indikátorem citové vřelosti, a reaktivní touhu, která přichází v odpověď na sexuální stimulaci. Citový zájem ženy je reakcí na stimulaci odpovídající jejímu očekávání a osobní vnímavosti.
Co dokážou neurotransmitery?
Roli v emotivním a psychosociálním životě hrají neurotransmitery. Reagují na stimuly, které již měly v životě jednotlivce nějaký význam. Každá událost v životě jednotlivce je začleněna do zón, které se aktivují či znehybňují podle situace. Sexuální touha tak osciluje mezi vzrušením a znehybněním, jako váha, která se vychyluje pozitivně či negativně. Sexuální touha je osobní a jedinečnou zkušeností. Můžeme však uvést faktory, které usnadňují nebo blokují mechanismy ženské sexuální touhy.
Jsou to postoje a zákazy rodičů týkající se sexuality, přikázání náboženství, jejichž porušení vzbuzuje pocit viny, mýty a iracionální strach z masturbace a z některých poloh a sexuálních praktik, představy, že žena má tělo, které neodpovídá kulturním ideálům. Některá období jsou zvláště riskantní: dospívání u žen, těhotenství a porod, menopauza a fáze života, kdy je žena ve své sexuální touze obzvláště zranitelná.
Traumatizující sexuální zkušenosti či zneužívání mohou znamenat snížení sexuální touhy a vést někdy až k sexuální averzi. Je rovněž potřeba vzít v úvahu osobnostní charakteristiky, chronické nemoci a podávání léků, které ovlivňují sexuální zdraví. Všechny studie ukazují souvislost mezi ženskou sexuální touhou a nefunkčností páru.
Zdroj: ČTK/Le Figaro
