Abychom se dostali do stresu, vůbec není nutné ocitnout se uprostřed Sahary. Úplně stačí, když vodovodní kohoutek zachrchlá a nevyteče ani kapka. Pelášíme pro vodu balenou a vyhlížíme z balkonu náhradní autocisternu. To je ta lepší možnost.
V tom druhém případě se plahočíme kilometry savanou s hliněnou nádobou na hlavě. V tom nejhorším případě se radujeme z kaluže, které si zatím žádný predátor ještě nevšiml. Ale už dost strašní. Jedno je jisté. Zásoby slané vody jsou skutečně nevyčerpatelné. S tou pitnou vodou už je to podstatně horší. Tvoří necelá dvě procenta světových zásob. Vodní toky, jezera, rybníky. Sníh a sladkovodní led. A déšť. Tím to končí. Unikátní zásobárnou sladké vody je především jezero Bajkal.
Jezero Bajkal nalezneme v sibiřské části Ruska. V její jižní části, poblíž hranic s Mongolskem, na rozhraní oblastí Irkutské a Burjatské. Vzniklo v třetihorách, je téměř třicet milionů let staré a v tomto směru nemá na této planetě konkurenci.
Nalezneme zde i největší hloubku, jaká se v jezerech vyskytuje, přesně 1641 metrů. Bajkalské jezero má více vody než Baltské moře. Délka odpovídá vzdálenosti z Chebu do Košic a šířka kolísá v rozmezí od třiceti do osmdesáti kilometrů. Taková nudle, kterou při prvním pohledu na mapu Asie přehlédneme. Přesto však ukrývá celou jednu pětinu světových zásob sladké vody.
Do Bajkalu ústí 336 vodních toků. Vytéká z něj pouze jediná řeka, Angara, která se vlévá do Jeniseje. Ale již dost čísel. Promluvme si o ekologii. Ne, tím nemyslím ochranu hmyzu, kvůli kterému se brzdí třeba výstavba dálnic, či jakoukoliv jinou, jistě fatální situaci pro lidstvo. Zde bychom měli opravdu zpozornět. Naštěstí pro Bajkal, se Sovětský svaz zhroutil dříve, než tento jedinečný přírodní unikát dokázal zničit. Ne, to nesouvisí s politikou, to je konstatování faktu.
Osud Aralského moře nám stále ještě leží před očima. Vodní plocha, která dokázala mírnit kontinentální klima, a svým rybolovem živila miliony lidí, zmizela. Jižní část úplně a z těch severních částí se staly páchnoucí laguny, které se vypětím všech sil pokoušejí zachránit vlády států, které se o Aralské jezero dělí.
I Bajkal má problém. Papírny a závod na zpracování wolframové rudy ukončily svoji činnost. Tupost úředníků minulosti začala být nahrazována rozumem, naštěstí.
Problém představuje největší přítok Bajkalu, řeka Selenga, která přináší polovinu objemu všech ostatních přítoků. Pramení totiž v Mongolsku a protéká jeho hlavním městem. Podél jejích břehů leží závody na těžbu zlata, strojírenské komplexy, a závody na zpracovávání kůží. Dokonalejší čištění odpadních vod z těchto podniků by se mělo stát prioritou, jak v Mongolsku, tak i v Rusku. Zde opravdu končí legrace, protože peníze se pít nedají.
