Zbožné přání vojáků a jistota generálů. Od vylodění v Normandii uplynulo více než půl roku a od té doby armády Spojenců vítězily i přes zuřivý odpor nepřítele. Nepřítel je jistě zlomen, na východě krvácí s Rusy a potřebuje každého vojáka. Kapitulace pod stromeček, to by byl od Němců krásný dárek.
Podcenit nepřítele a přecenit vlastní síly, na to už v historii doplatilo mnoho významných vojevůdců. Říká se, že chybami se člověk učí, zde to však neplatilo. Spojenci si byli příliš jistí sami sebou. V Ardenách nepřítel nezaútočí těžkými zbraněmi, terén je absolutně nevhodný pro takovou akci. Vojenská strategie v reálu, to nejsou situace popisované v příručkách, a už se mnohokrát stalo, že právě porušení pravidel vojenské taktiky vedlo k vítězství.
Potíže Američanů nebyly Němcům neznámé. Příliš vzdálený týl, inverze zabrání letadlům v akci, oslabené jednotky v průběhu vánočních svátků, z důvodu dovolené. A moment překvapení.
Strategickým cílem byl přístav Antverpy. Útok byl zahájen 16. 12. 1944 dělostřeleckou přípravou. Do týlu Spojenců byly vysazeny diverzní jednotky Němců, oblečených do amerických uniforem a ovládajících angličtinu. Později budou zastřeleni bez soudu, jako špioni. Měly za úkol ničit spojovací prvky, a znemožnit tak komunikaci mezi jednotkami. Paradoxně nejvíce uškodili Američanům tím, že se začaly provádět přehnaně pečlivé kontroly, a v jejich síti uvízlo několikanásobně víc vojáků, než kolik bylo skutečných Němců. Ani Angličané totiž nedokázali správně odpovědět, kdo vyhrál poslední zápas amerického fotbalu. Věděli o něm asi tolik, co Němci.
Němci nasadili i nové zbraně. První proudová letadla i supertěžké tanky. Bylo však již příliš pozdě cokoliv změnit na konečném výsledku války. Počáteční překvapivý postup nakonec uvízl a po několika dnech urputné americké obrany se začal vyčerpávat.
Výsledkem bylo zničení posledních, opravdu kvalitních obrněných jednotek, které mohl a měl Hitler použít k obraně a nikoliv k útoku. Na počátku roku 1945 bylo postavení Němců přibližně na stejné linii, jako před útokem. Obě strany utrpěly strašlivé ztráty, ale na rozdíl od Němců, je mohli Američané rychle nahradit.
Neúspěchy si Němci kompenzovali zvýšenou brutalitou na zajatcích. Zvláště pak jednotky SS, plukovníka Joachima Peipera spáchaly zrůdnost, známou jako Malmédský masakr. Peiper byl po válce odsouzen na doživotí, potom mu byl trest snížen na 35 let, nakonec se na svobodu dostal mnohem dříve. Karma však rozhodla jinak. Byl zavražděn ve svém domě, v roce 1976. Jeho vrazi nebyli nikdy vypátráni. Bitva v Ardenách je stále vděčným motivem spisovatelů i filmařů a patří k nejvýznamnějším bitvám druhé světové války.
