Bohém Jiří Grossmann by letos oslavil osmdesátku. Kdyby ho před půl stoletím neskolila smrtelná choroba

Profesor Zelí, strýc Baloun nebo děti z rozvrácených rodin – hrdinové populárních povídek autorské dvojice Šimka a Grossmanna, které si lidé přepisovali do sešitů, navzájem si je předčítali a hlasitě se u toho smáli. Jejich slavná éra však trvala jen krátce. Jiří Grossmann podlehl tehdy neléčitelné Hodgkinově chorobě. Bylo mu pouhých třicet let.

V+W, S+Š a Š+G. To jsou asi tři nejpopulárnější komické dvojice v historii českého divadla. Ve všech třech případech je osud rozdělil předčasně. Voskovce s Werichem emigrace, Suchého se Šlitrem svítiplyn a Šimka s Grossmannem zhoubný nádor mízních uzlin. A pokaždé po nich zůstalo nezapomenutelné dílo, naštěstí zachované v podobě filmového či televizního záznamu, gramofonových nahrávek nebo knižních textů.

Nechci slevu zadarmo!

Maminka Jiřího Grossmanna pocházela z kočovného rodu Faltysů, otec byl nadšený ochotník. Jejich syn byl talentem obdařený bohém a milovník krásných žen. Hrál na několik hudebních nástrojů, zpíval v několika kapelách a skládal písně a psal texty nejen pro sebe, ale i pro řadu v té době populárních zpěváků, například Pavla Bobka, Milušku Voborníkovou nebo Naďu Urbánkovou. Na sklonku života jeho text pro píseň Závidím, Urbánkové největší hit, vyjadřuje jeho vědomí neodvratně se blížící smrti.

S Miloslavem Šimkem se seznámili ještě před vojnou, a proto si druhý rok své povinné služby v armádě zažádal o přeložení právě k Šimkovi do Ruzyně, aby spolu mohli dělat divadlo. Jenže mu diagnostikovali Hodgkinovu nemoc mízních uzlin a poslali ho do civilu. Po chirurgickém zákroku pokračoval Grossmann s novou nadějí ve spolupráci se Šimkem, která brzy vyústila v pozvání do divadla Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, kde vystupovali se svými pásmy scének, písniček a povídek pod názvem Besídky zvláštní školy, Návštěvní den nebo Večírek pro otrlé. Právě z jejich povídek pocházejí dodnes proslavené hlášky jako Nechci slevu zadarmo nebo Stál sám v přeplněném kupé. Jejich kultovní texty vznikali u stolku v kavárně Slavia, kousek od záchodků, kde nikdo jiný nechtěl sedět, a proto tam měli klid.

Krutý odchod

I když se nemoc po operaci na chvíli odmlčela, v jeho 28 letech se znovu vrátila s ničivou silou. Grossmann věděl, že mu už příliš času nezbývá, přesto se snažil pracovat až do poslední chvíle. Ke konci ho na večerní představení už pokaždé doprovázela zdravotní sestra a z posledního rozlučkového večera ho z divadla odvážela sanitka přímo do nemocnice. V současné době se se stejnou chorobou mnohem úspěšněji poprali například Jiří Bartoška nebo – alespoň napoprvé – Karel Gott. Tehdy ale vůči ní neměl Grossmann šanci. Začátkem 90. let na jeho památku pojmenoval jeho někdejší parťák Šimek své divadlo v pražském paláci Jalta na Václavském náměstí. Po Šimkově smrti v podobě leukémie se v roce 2006 divadlo přejmenovalo na Divadlo Palace.

Z povídky Šimka a Grossmanna Exkurze do ZOO

V pondělí ráno jsme se sešli na nádraží v 7.00. Pelnář přišel v 7.05, neboť vláčel za pomoci svého děda velký tlumok laskomin pro hrocha. V 7.15 odjel vlak bez nás a v 7.32 přiběhl uřícený profesor Zelí: „Promiňte, chlapci, ale nemohl jsem najít nádraží,“ omlouval se pokorně, ale hned na to vykřikl: „Pelnáři, okamžitě nech to žrádlo pro hrocha doma!“ Repetent drze tvrdil, že veze chudé neduživé tetě do Prahy výslužku, což mu děda bázlivě potvrzoval. Zelí se upokojil. Pak přiložil ucho na koleje a ;pravil: „V 9.48 jede další vlak.“ A skutečně. Přesně 9.48 stál vlak před námi. Sice nákladní, ale stál. Cesta na uhlí ubíhala klidně až na to, že Zelí občas vypadl z vagónu, když si prohlížel krajinu. Konečně jsme stanuli před zoologickou zahradou. „Prosím o slevu,“ žádal profesor. „Nedělejte nám ze ZOO holubník, pane mistr,“ obořil se vrátný, „horničtí učni jsou hlášení až na čtvrtek!“ Učitel zrudl: „Jsem doktor Zelí a toto je jedenáctiletka z Pyšel. A chci slevu!“ „Já tvrdím, že z vás padá mour a umažete nám zvěř,“ trval na svém vrátný, „proto zaplatíte plnou cenu.“ Profesor odvedl vrátného stranou. „Nechci slevu zadarmo,“ pravil vychytrale a položil na stůl stokorunu. Vtrhli jsme do zahrady. Právě když učitel hledal cestu ke lvům, spatřili jsme dva prchající zřízence a zaslechli křik: „Zachraň se kdo můžeš, hroch se utrhl!“ V tu ránu byl Zelí na stromě. „Vím, co hroch dovede, všichni do lavic, končím exkurzi!“

Zdroj: Wikipedie

Dnes, 11:14
Radost a smutek v rozmezí jednoho dne zažila rodina jednadvacetileté Isry Shaaban. Mladou ženu postihl...
Dnes, 09:16
Nedaleko vesnice Tepekov v turecké provincii Artvin došlo před pár dny k tragédii. Jednasedmdesátiletá žena...
Dnes, 07:57
Komerční článek
SMART REGION CHCETE SE ZVIDITELNIT NEBO PROPAGOVAT SVÉ PRODUKTY V REGIONECH ČR​? Nabízíme Vám Reklamní...
Dnes, 07:57
Bertha Benzová nebyla jen tak ledajaká žena. Kromě toho, že byla manželkou průkopníka motorismu Karla...
Včera, 15:30
Britka Claire Taplin zveřejnila na internetu video své dcery, kterou neznámý muž během návštěvy klubu...
Včera, 14:50
Jaromír Prokop, poslední neodsouzený člen takzvaného Berdychova gangu, se přiznal k účasti na čtyřech loupežích,...
Včera, 14:10
Na eBay narazíte na všelijaký bizár. Jeden z podnikavců tam před nedávnem například dražil domnělý...
Včera, 13:52
Američan Michael Freedy (39) z Las Vegas si první myslel, že má jenom úžeh. Lékaři...
Včera, 13:14
Americký výrobce hraček Mattel vyrobil panenku Barbie podle vědkyně, která stojí za vakcínou proti covidu-19...
Včera, 08:50
Rozsáhlá studie, která se zabývá příznaky covidu, vydala aktualizovaný seznam s nejčastějšími symptomy u naočkovaných...
Včera, 08:09
Pozornost veřejnosti se v poslední době začíná obracet i na zatím tabuizované téma, a to...
Reklama