Jedná se o speciální oddíly elitních hasičů bojující s obrovskými lesními požáry, zejména ve Spojených státech amerických, ale rovněž i v Rusku, kde v podstatě tyto jednotky hasičů vznikly. Své parahasiče pak má rovněž i Kanada a například také Mongolsko.
Na západním území Spojených států amerických jsou lesní požáry více méně na denním pořádku. První parahasiči v roce 1936 na ruské Sibiři vylezli na křídlo letadla, skočili dolů a pospíchali na pomoc vesničanům v boji s ohněm. Jejich historie však mohla být ještě o celých pět let delší, kdyby ovšem tehdy pilot při letu místo hledání požárů neotočil svůj stroj do Estonska a nedezertoval… V USA pak došlo k prvnímu zásahu těchto oddílů v roce 1939. „Smokejumpers“ se stali přímou inspirací pro zakládání vojenských paradesantních jednotek.
Tito hasiči na sebe systematicky, a to navzdory přímo vražednému tempu, navlékají veškerá svá vybavení. Mají na to všechno jen pouhé dvě minuty. Chybět nesmí například nehořlavé kalhoty s lanem připevněným na nohavici, aby měli po čem slézat například ze stromů, dále nehořlavá bunda s vysokým límcem, rukavice, padák, záložní padák, batoh s vybavením, helma, brýle, sekera a podobně.
Po vzletu a po obhlídce požáru určují pozorovatel společně s velitelem zásahu, kolik parašutistů bude potřeba. Pozorovatel pak následně vybere vhodné místo k seskoku a pokud je to možné, seskakuje se na planinu. V opačném případě parašutisté dopadají mezi stromy.
Jejich nejpoužívanější taktikou je snaha sebrat ohni palivo, tedy kupříkladu pokácet stromy, které by mohly hořet. Je zcela samozřejmé, že se jedná o výsadky nejen fyzicky náročné, ale rovněž i velice nebezpečné.
K velké katastrofě došlo v USA v roce 1949 na horním toku řeky Missouri, kde seskočilo patnáct parašutistů. Prudce se však změnil vítr, oheň se tak velmi rychle rozšířil a odřízl hasičům únikovou cestu. Tehdy přežili pouze tři parašutisté.
