Gerasim Jordánský pocházel z bohaté rodiny, ale už v mládí opustil přepychový život a světské záležitosti, aby se stal mnichem. Odešel do egyptské pouště nedaleko Théby, aby se tam stal poustevníkem, později se znovu vrátil do své rodné Lykie. Asi v polovině 5. století přišel Svatý Gerasim do Palestiny a usadil se na poušti poblíž řeky Jordán. Tam nedaleko Jericha založil klášter a stal se známým svým spravedlivým životem plným askeze a modliteb. Je považován také za účastníka čtvrtého ekumenického koncilu v Chalcedonu v roce 451. Zemřel v roce 475 (nebo 451) a východní pravoslavná církev slaví jeho svátek 4. března a římskokatolická církev 5. března.
O svatém Gerasimovi Jordánském se vypravuje legenda, že jednoho dne, když šel podél svatého Jordánu, uviděl lva, který bolestně naříkal a nemohl se postavit na jednu nohu. Měl v ní zabodnutý trh a rána se podebírala. Stařec mu trn z tlapy vytáhl, ránu vyčistil, obvázal ji a chtěl dál jít svou cestou. Avšak lev, když se mu tak ulevilo, svého dobrodince nechtěl opustit, nýbrž ho po většinu času doprovázel, kamkoli šel, jako věrný pes, takže se tomu Gerasim velmi podivoval.
Když Gerasim zemřel a byl pohřben, lev u něj zrovna nebyl. Za nějakou dobu se vrátil a hledal svého dobrodince. Ani si nevšiml předloženého žrádla, nýbrž žalostným naříkáním dával najevo, že se mu stýská a touží po svém příteli. Opat tedy zavedl lva ke hrobu sv. Gerasima, poklekl tam, modlil se a plakal. Když to lev viděl, pochopil a také dával najevo svou bolest a truchlil. Od hrobu pak už neodešel, nýbrž u něj ulehl a tam i skonal.
Tolik vypravuje legenda, která je napsána i k našemu zahanbení. Jsme-li nevděční – a kdo z nás by mohl říci, že nikdy nevděčný nebyl – snižujeme se tak pod nerozumnou tvář.
Podobný motiv zpracovává dnes u nás zřejmě známější legenda o Bruncvíkovi, podle níž rytíř Bruncvík pomohl lvovi v jeho boji se saní a vděčný lid ho potom všude doprovázel. V různých podobách se potom motiv objevuje i v legendách v Německu, Holandsku, Dánsku, Švédsku, Maďarsku a Rusku. Patrně však pochází z francouzské pověsti o rytíři Yvainovi, kde by se zřejmě daly vystopovat i arabské prvky, soudě podle společných motivů pověsti o Bruncvíkovi a o námořníkovi Sindibádovi.
