Joy Adamsonová, která zachránila lvici Elsu jako bezmocné lvíče, se narodila se 20. ledna 1910 jako Friederike Victoria Gessnerová v Opavě. Rodiče se rozvedli, když jí bylo deset let, pak žila u babičky. Ve své autobiografii o ní napsala: „Jí vděčím za všechno, co je ve mně dobrého.“ Jejím pradědečkem byl rakouský podnikatel Carl Weisshuhn, známý především jako majitel papírny v Žimrovicích.
Friederike vyrostla na statku nedaleko Vídně, kde studovala hudbu a potom sochařství a medicínu a uvažovala o kariéře koncertní pianistky nebo lékařky. Nakonec se ale ve svých 25 letech provdala za sira Viktora on Klarwilla (1905 – 1982) a dva roky po svatbě s ním odcestovala do Keni. Tam následující rok poznala botanika Petera Reného Oscara Ballyho (1895 – 1980), rozvedla se a vdala se za něj. To jemu vděčí za svou přezdívku „Joy“ (Radost). Peter rostliny i maloval a povzbudil Joy, aby i ona malovala africkou flóru a faunu.
Na začátku 40. let se Joy setkala se strážcem divoké zvěře Georgem Adamsonem (1906 – 1989), roku 1944 se rozvedla a v témže roce se za George provdala. V roce 1956 Adamson jako strážce severního hraničního okresu v Keni zastřelil lvici, která ho ohrožovala. Když ji potom prohlížel, zjistil, že má nalité struky a že tedy musí mít lvíčata, která chránila před vetřelci. A za chvíli také nedaleko ve skalní puklině nalezl tři lví koťata a vzal je s sebou domů.
Především Joy se podařilo udržet je naživu a začít je úspěšně odchovávat. Když lvíčci povyrostli, Adamsonovi si uvědomili, že není v jejich silách postarat se o všechny tři. Dvěma větší koťatům jménem Big One a Lustica proto zajistili nový domov v zoologické zahradě v Rotterdamu a ponechali si jen nejmenší Elsu.
Adamsonovi ji přitom nechtěli mít jako domácího mazlíčka, a usilovali o to, aby se mohla vrátit do přírody a žít v ní svobodným lvím životem. Mnoho měsíců ji proto především vedli k tomu, aby se naučila sama lovit a neumřela v divočině hlady. To se podařilo a Elsa se tak stala první lvicí, která se vrátila do svého přirozeného domova a narodila se jí tam i mláďata. Bohužel v lednu 1961 Elsa zemřela na babeziózu, nemoc způsobenou prvoky rodu Babesia, kteří napadají červené krvinky a přenáší se kousnutím klíštěte. Její tři mláďata ještě nebyla úplně dospělá a aby se uživila, začala zabíjet hospodářská zvířata místních farmářů. Adamsonovi se obávali, že by je farmáři mohli zastřelit a naštěstí se jim podařilo je odchytiti. Jespah, Gropa a Little Elsa, jak je Adamsonovi již dřív pojmenovali, potom putovali do národního parku Serengeti, kde našli takové bezpečí, jaké jen lev může v Africe mít.
Joy na základě svých poznámek a s pomocí George napsala knihu „Born Free“ (česky Příběh lvice Elsy), která se stala bestselerem. Zbytek života strávila získáváním peněz pro divoká zvířata, v čemž jí pomáhal příběh lvice Elsy. Během svého života vytvořila také více jak 500 obrazů a kreseb. Najdeme mezi nimi portréty příslušníků keňských kmenů malovaných na zakázku pro keňskou vládu, botanické ilustrace pro nejméně sedm knih o východní africké flóře i obrazy zvířat, mezi nimi i studie Elsy a gepardice Pippy, své další „schovanky“.
V té době už ale spolu manželé Adamsonovi nežili. I když o rozvodu nebo rozluce neuvažovali, rozdělili je jejich zájmy, kterým se chtěli věnovat. Oba dva povzbudil úspěšný návrat Elsy do divočiny a chtěli dát stejnou šanci i dalším kočkovitým šelmám. George zůstal věrný lvům a Joy se o totéž pokoušela s levharticí Penny a gepardicí Pippou. Soužití levhartů a gepardů se lvy však bylo nemyslitelné. I když Adamsonovi někdy uvažovali, že by se mohli k sobě vrátit, nikdy k tomu nedošlo. Každé Vánoce však trávili spolu a krásný vztah mezi nimi dále zůstával. V roce 1977 bylo Joy Adamsonové uděleno rakouské vyznamenání čestný kříž cti Za vědu a umění.
Oba potom nakonec stihl i podobný osud. Joy Adamsonovou nedlouho před jejími 70. narozeninami zavraždil její bývalý zaměstnanec, kterého propustila kvůli krádeži. Do vězení šel na doživotí a trestu smrti unikl jen proto, že byl v době spáchání vraždy nezletilý. Místo svého posledního odpočinku Joy Adamsonová našla vedle „své“ lvice Elsy v národní rezervaci Meru v Keni.
George Adamson byl zavražděn o devět let později, v roce 1989 v blízkosti svého tábora v národním parku Kora, když spěchal na pomoc svému asistentovi a mladému evropskému turistovi, které napadli somálští bandité. I on zůstal Africe věrný i po smrti a je pohřben v národní rezervaci Kora vedle svého bratra Terance a lva jménem Boy“ (Chlapec), jednoho ze lvů, kteří účinkovali ve filmu „Born Free“. Vedle Adamsona jsou také pohřbeni další dva lvi, o které pečoval, Super Cub a Mugie.
Když se životy manželů Adamsonových uzavřely, ukázalo se, že příběh lvice Elsy byl opravdu unikátní a že jej nejde brát jako univerzální návod a osvědčený program na návrat kočkovitých šelem do divočiny. O to však je příběh Joy a Elsy, ženy a lvice, ještě krásnější.
