Kdybychom měli charakterizovat její život, dojdeme k tomu, že jako žena žila v době pro ženy přelomové a tuto šanci se snažila maximálně využít. Ať už to označíme jakkoliv, feminismus či emancipace, její životní příběh je především o hledání osobní a vnitřní svobody.
Měla štěstí v tom, že se 17. dubna 1885 v dánském Rungstedlunduu v severním Sjaelandu narodila jako druhá dcera z celkem pěti dětí spisovatele a kapitána Vilhelma Dinesena a jeho ženy Ingeborg, kteří patřili do vyšších statkářsko-aristokratických kruhů. Její otec byl literárně činný a pod pseudonymem Boganis vydal dva svazky Jagtbreve (Lovecké dopisy). Karen po něm zdědila literární nadání, projevila však také výtvarný talent, takže studovala na výtvarné akademii v Kodani, pak v Paříži a v Římě a původně si chtěla zvolit dráhu profesionální výtvarnice. Pokoušela se také o literární tvorbu, tehdy ještě s nepříliš velkým úspěchem. Pod pseudonymem Osceola jí v časopisech vyšly dvě novely. Psala také pod pseudonymy Isaac Dinesen a Pierre Andrezel a posílala svoje díla do různých časopisů, většinou však byla její díla odmítána. To jí pochopitelně na sebevědomí nepřidalo.
Roku 1914 se ve svých 29 letech provdala za svého švédského bratrance, barona Brora von Blixen-Finecke (1886–1946), a vzdala se všech uměleckých ambicí. Předtím prý prožila krátký románek s jeho bratrem. S manželem odcestovala do Keni. Společně si koupili farmu s kávovými plantážemi nedaleko Nairobi. Na práci si najali domorodce. Karen převzala vedení farmy. Měla velmi hezký vztah k domorodcům, ctila jejich tradice, nepovyšovala se nad ně a tím se lišila od velké většiny evropských kolonistů.
V roce 1915 byla Karen diagnostikována syfilida. Nakazil ji prý nevěrný manžel. Léčba v Africe jí nevyhovovala, tak se odjela léčit do Dánska. V této souvislosti je zajímavé to, že stejnou nemoc měl i její otec. V důsledku toho jej postihly tak silné deprese, že když bylo Karen deset let, spáchal sebevraždu.
Na začátku svého pobytu v Africe se Karen seznámila s Angličanem Denysem Finchem Hattonem (1887–1931), letcem a průvodcem po safari. Po rozluce s manželem (1921) a po rozvodu (1925) se z přátelství mezi ní a Denysem zrodila láska. A nebylo divu, Denys byl velmi zajímavý muž šlechtického původu s univerzitním vzděláním, velmi hezký, inteligentní, sportovní postavy a odvážný. Nezájmem žen rozhodně netrpěl a uměl ho zřejmě také využít.
A Karen neměla štěstí ani v podnikání, ani v lásce. Její africké dobrodružství skončilo tragicky již roku 1931. Její farma zkrachovala a nebylo ji možné zachránit. Zavinila to především světová hospodářská krize a to, že půda nebyla vhodná pro pěstování kávy. A když se Denys 14. května 1931 zabil při havárii svého letadla, Karen už v Africe nic nedrželo. Nemocná a téměř bez prostředků se ještě téhož roku vrátila do Dánska, do rodného Rungstedlundu, a opět k psaní. Zanedlouho se stává uznávanou autorkou a začne se jí dařit i po materiální stránce.
Její nejznámější knihou je autobiografie Out of Africa (Vzpomínky na Afriku), která vyšla poprvé v roce 1937 v angličtině. Karen totiž všechna svá díla psala nejprve v angličtině, a teprve když měla úspěch, překládala je do rodné dánštiny. Zemřela 7. září 1962 v Rungstedlundu a do Afriky se už nikdy nevrátila. I jí tedy zbyly na Afriku už jen vzpomínky.
Na námět její knihy natočil režisér Sydney Pollack roku 1985 stejnojmenný veleúspěšný, hvězdně obsazený film, oceněný i sedmi Oscary. Karen Blixen v něm ztvárnila Meryl Streep, barona Bror von Blixen si zahrál Klaus Maria Brandauer a Denyse charismatický Robert Redford. Pro většinu z nás tedy „vzpomínky na Afriku“ vypadají právě takhle.
