Každý rok na začátku období dešťů na přelomu října a listopadu až sto milionů červených krabů (Gecarcoidea natalis), kteří nežijí nikde jinde, se v tomto čase hromadně, najednou vydává na pouť k moři. Tato obrovská migrace bývá zařazována mezi deset největších přírodních divů světa.
Přestože tito krabi nežijí ve vodě a dýchají vzdušný kyslík, jsou na vodě stále závislí. Svá vajíčka totiž musí klást do moře, protože vylíhlé larvy mají žábry a mohou tak dýchat pouze jen pod vodou. Celý svůj první měsíc života stráví larvy v mořské vodě, teprve potom začnou dýchat vzdušný kyslík. Tehdy nastává okamžik, kdy nová krabí generace mořskou vodu, opět hromadně, opustí a vydává se na cestu do vnitrozemí ostrova.
Jejich putování za mořem, které začíná s deštěm, zahajují velcí samci a za nimi následují samice. První déšť těmto krabům zvlhčuje krunýře, které jsou propustné. Krabi by bez tohoto deště vyschli na slunci a zahynuli. V pralese, kde jinak žijí, mají dostatek úkrytů před spalujícími slunečními paprsky, ale mořské pobřeží bývá bez většího stínu. A tak, jakmile zaprší, všichni krabi se cestou necestou, doslova přes jakékoliv překážky, vydávají až osm kilometrů dlouhou přímou trasou k moři. Někdy se stává, že kvůli nim musí být uzavřeny i některé pobřežní komunikace.
Jelikož zdejších dešťů ubývá, hrozí těmto jedinečným krabům vyhynutí. Navíc pouze déšť nestačí, je nutné, aby krabi k moři dorazili v období novoluní, tedy v době nejvyššího přílivu. Po spáření se samci vracejí do vnitrozemí, avšak samičky u moře zůstávají a čekají na první čtvrť měsíce, kdy bude příliv nejnižší a moře tak nejbezpečnější. Jen v takovém případě se totiž samičky můžou přiblížit k vodní hladině, aby do ní vajíčka nakladly. Podobně to mají načasované rovněž i mláďata, neboť moře opouštějí přesně po měsíci, kdy je příliv opět nejnižší.
V případě, že se déšť opozdí, musí krabi svoji mořskou pouť o celý měsíc odložit. Vědci zjistili, že v suchých letech se krabi na mořské pobřeží vydávají až o celé měsíce později. Suché roky se budou opakovat stále častěji a v těch nejsušších se krabi nemusí rozmnožovat vůbec… Přitom na těchto krabech je závislý celý ekologický systém ostrova. Živí se mimo jiné spadaným listím i uhynulými živočichy, takže udržují les čistý. Také kypří půdu a hnojí ji. A během cesty k moři představují rovněž i zdroj potravy pro mořské ptáky.
