Jistě, výjimky potvrzují pravidlo. Zcela určitě by se daly najít zbraně ze skla. Jako kuriozita, jako zvláštnost, jako rarita. Na dohled italských Benátek, leží maličký ostrov, s názvem Murano. Je to zvláštní ostrov, ostrov sklářů, který patřil Benátské republice. Kapitalismus byl ještě daleko za obzorem, ale člověk již pochopil, že pokud umí něco, co ten druhý neovládá, mohl by z toho významně profitovat. Pochopila to i Benátská republika.
Technologie výroby zrcadel, i jiných, nádherných výrobků ze skla, se stalo žárlivě střeženým tajemstvím. Již v roce 1291 benátský dóže rozhodl, aby se skláři přestěhovali na ostrov Murano.
Oficiální vysvětlení mělo obyvatele uklidnit. Je to jen a jen pro jejich dobro, aby v Benátkách nevznikaly požáry. Ten neoficiální a mnohem pragmatičtější důvod byl jiný. Shromáždit skláře na jednom místě, aby se nám netoulali po Evropě. Ne, nebylo to vězení a skláři vůbec nebrblali. V porovnání s ostatním obyvateli Benátek, rozhodně netrpěli nouzí a byla jim vyjadřována úcta. I císař Karel IV. o jejich umění dobře věděl. Konec konců, nějaký čas v Itálii i válčil.
Skláři z ostrova Murano ovládali nejen výrobu zrcadel, ale i různobarevných perel, pohárů s vetkávanými vlákny a nakonec i výrobu skleněných mozaik. Právě tyto umělce pozval císař, aby vyrobili mozaiku na Zlaté bráně katedrály sv. Víta v Praze.
Ve středověku však nebyly peníze jediným důležitým, lidským statkem. Společenské postavení, čest a privilegia. Těch se jim dostalo v roce 1411, kdy založili vlastní bratrstvo, s právem nosit meč. Itálie byla vždy trochu napřed a renesance se dostavila o celé století dříve, než ve studené, střední Evropě. Někdy na konci patnáctého století už znali tajemství výroby olovnatého křišťálu, který se ve století osmnáctém stal českým světovým fenoménem.
České země nebyly nikdy zaostalé v technologiích, jak by se mohlo zdát. Vždy držely krok a Češi se učili rychle. Žák předstihl učitele, ale tak to má být, to je jedna z podmínek pokroku. Olovnatý křišťál obsahuje až třicet procent oxidu olovnatého, nahrazuje tím vápenaté soli. Je to těžké, houževnaté, odolné sklo, s vysokým indexem lomu, takže zaručuje vyšší lesk.
Náročné sklo vyžaduje i umělce a brusiče světové extratřídy. Náročná je tedy i cena, rozhodně to není sklo denní spotřeby a objevuje se na stolech lidí, kteří nemají hluboko do kapsy.
