V době, kdy Platon žil, tedy zhruba před 2 500 lety, existovaly jen izolované kameny a fragmenty vzpomínek na ztracený svět. Zejména z egyptských zdrojů napsal skutečný příběh o Atlantidě, který se stal zdrojem všech spekulací o bájném zaniklém ostrově. Platonův příběh je nejstarším historickým popisem civilizace z doby před kataklyzmatem. Kdyby Alexandrijská knihovna nevyhořela – nejdříve částečně v roce 48 př. Kr. během obsazení Alexandrie Caesarovým vojskem – a poté, když byla zapálena lůzou – ranými křesťanskými fanatiky – měli bychom o Atlantidě mnohem více informací.
Evoluce lidstva v Regionálním podsvětí je nám skrytá, neboť kataklyzma zničilo až na pár výjimek důkazy. Nacházíme stopy příběhů o globální mořské civilizaci v egyptských, ale i mayských a vůbec domorodých záznamech. Držitelé moudrosti, ať již to byli první králové, kněží či šamani, pomáhali lidstvu tisíce let po kataklyzmatu. Časem splynuli s domorodým obyvatelstvem a v nás koluje nejen jejich krev, ale paměť.
Hmatatelné důkazy zmíněných kultur leží v mnoha kontinentálních šelfech, které byly kdysi – zhruba před dvanácti tisíci lety i dříve – nad mořskou hladinou. Avšak nejen tam – nacházejí se překvapivě i na mapách, starých tisíce let, zobrazujících právě tuto globální mořskou civilizaci. Uznání hodný čin vytvořil Charles Hapgood, který sestavil ve své knize Maps of the ancienit Sea Kings (Mapy dávných mořských králů) právě výše zmiňované mapy. je přestavil široké veřejnosti s tím, že třicet map, tisíciletí starých, muselo být nástrojem vyspělé civilizace, která křižovala oceány již v dobách před šesti tisíci lety. Asi nejzajímavější mapou je tzv. mapa Piri Reis.
Barbara Han Clow zmiňuje ve své knize Catastrophobia i záhadné kameny s rytinami z Icy, objevené v roce 1961 u řeky Ica poblíž planiny Nazca v Peru. Jsou přes dvacet tisíc let staré a na některých z nich jsou vytesány mapy Země v pohledu z vesmíru a rovněž lidé ve společnosti dinosaurů! Sama k tomu dodává, že „jestliže existuje jen jediná stavba na Zemi, kterou vytvořila vyspělejší civilizace víc než před dvanácti tisíci lety, potom je nutné znovu interpretovat posledních čtyřicet tisíc let! Jestliže existuje jediná mapa světa, která zobrazuje Zemi před kataklyzmatem, pak musí být geologie a geografie vyložena znovu!“
Globální mořská civilizace, ať většinou zanikla či byla rozprášena, nám po sobě zanechala pár staveb po celém světě. Jedná se o kyklopské stavby v Egyptě, Libanonu, Peru či Bolívii. Ty egyptské si představíme podrobněji v kapitole Egypt. Tam se rovněž našly gigantické hrobky lodí těchto mořských civilizací. Jsou připomínkou civilizací, plavících se po světě v dávných dobách před více než dvanácti tisíci lety.
Francouzský inženýr Pierre Mereaux studoval megalitické komplexy ve Francii – v Carnacu a ty, jež našel kolem Morbihanského zálivu v Bretani. Všechny tyto komplexy sahají do vzdálené minulosti – do doby zhruba sedm tisíc let a používaly se prý ještě v době před čtyřmi tisíci lety. Co objevil? Mereaux dokázal, že lidé, kteří postavili Carnac, jej používali něco jako starověkou geologickou univerzitu. Kněžská elita zde prý učila studenty o tektonickém pohybu a sílu zvukových vln používala mj. k léčení. Pierre Mereaux rovněž dospěl k názoru, že starověcí stavitelé a kněží věděli, jak využívat magnetismus ke zvyšování lidské inteligence, léčivých sil, reprodukce, genetiky. Tvrdil rovněž, že tito lidé vztyčovali megalitické kameny kvůli vlivu jejich polí na lidský organizmus.
Uvedená velmi vyspělá mořská civilizace, existující v dobách někdy před dvaceti až deseti tisíci lety př. Kr. – se těšila dle Callemana – rozkvětu hlavně během Šestého dne Regionálního podsvětí, tedy v letech 21 770 až 13 800 př. Kr.
Text: Miloš Matula
Ukázka z knihy Miloše Matuly 2013: Hvězdná brána k Novému Věku
Pátrání po zaniklé Atlantidě můžete podniknout i s autorem tohoto článku a knihy Milošem Matulou zde: https://www.prazsky-klub.cz/cesty-na-miru/Azorske-ostrovy/MEDITACE-NA-AZORSKYCH-OSTROVECH-s-Milosem-Matulou/2018-10-08-2018-10-14.html?view=zajezd
