• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Chlapec má strach z jídla. Už 10 let jí jenom jogurty a toast

    Bílý toastový chléb a jahodovo-banánový jogurt – taková byla ještě donedávna jediná strava dvanáctiletého Ashtona Fishera. Podle doktorů byl chlapec jenom vybíravý. Zkušenější psycholog rozeznal restriktivní poruchu příjmu potravy, která se projevuje panickým strachem z jiného jídla.

    Podle matky Cary mohl závažnou poruchu způsobit reflux, kterým Ashton trpěl jako malé dítě. Chlapec pak deset let nebyl schopný pozřít nic jiného než toastový chléb a jogurt.

    Anorexie a bulimie trápí 70 milionů lidí na světě. Děsivá fakta o poruchách příjmu potravy

    „Měli jsme o něho strach, protože nepřijímal žádné potřebné živiny. Pokaždé když měl jíst něco jiného, dostával strašné panické záchvaty. Nikdy jsme ani neměli vánoční večeři, nesnesl ten zápach. Byla to živoucí noční můra,“ vypráví žena.

    Chlapci jeho stravování nikdy nepřišlo zvláštní. Teprve na druhém stupni si všiml, že se od svých vrstevníků liší. Rodiče se tehdy rozhodli vyhledat pomoc odborníka na poruchy příjmu potravy. Díky němu se konečně dozvěděli diagnózu svého syna – restriktivní porucha příjmu potravy (ARFID). Jedinci postižení touto chorobou konzumují pouze své „bezpečné jídlo“ a jakékoliv další v nich vyvolává pocity strachu a úzkosti.

    „Všechno pak do sebe zapadalo. Vždycky jsme věděli, že Ashton nebyl jenom vybíravý jedlík. Pokaždé úplně ztuhl a jeho tvář se naplnila strachem, když měl pozřít něco jiného,“ říká Cary.

    Chlapec podstoupil hypnoterapii a nyní už má za sebou konzumaci šunkového sendviče, pečeného kuřete, brambůrků a kuřecích nuget. I když se jedná o spíše nezdravá jídla, rodina to bere jako velký pokrok. Podle matky je velká hanba, že Národní zdravotní služba tyto terapie ignoruje a neproplácí je.

    Soutěživý svět přivedl instruktorku Marii až k poruše příjmu potravy. Nyní šíří osvětu

    „Je to psychologický problém jako jakákoliv jiná fobie. Je náročná nejenom pro postiženého jedince, ale i pro jeho rodiče. Mělo by se o tom víc mluvit,“ uzavírá.

    Zdroj: Daily Mail



    Nepřehlédněte