Celému experimentu dohlížel jeden z prvních spánkových vědců William C. Dement. Opatrnost rozhodně byla na místě. Nikdo totiž nevěděl, co dlouhodobý nedostatek spánku může s lidským tělem udělat, ve hře bylo i to nejhorší.
Aby Randy zůstal vzhůru, Dement se svým týmem ho nutil hrát pinball a basketbal, zakazoval mu ležet na zemi a hlídal ho, když byl na záchodě. Problémy nastaly už druhý den, kdy chlapci začalo dělat potíže poznávat předměty pomocí hmatu. Třetí den byl náladový a obtížně se mu vyslovovaly jazykolamy. Skutečné komplikace se rozjely čtvrtý den, kdy Randy začal halucinovat.
„Od toho momentu šlo všechno do háje. Už jsem neměl žádné světlé chvilky, jenom dna a ještě hlubší dna. Bylo to, jako by mi někdo po mozku přejížděl smirkovým papírem. Moje tělo vcelku fungovalo, ale mysl jako bych měl vystřelenou,“ vzpomínal muž po letech.
Další dny se přidaly problémy s řečí a pamětí. Někdy načal větu, a nikdy ji nedokončil. Překvapivě byl stále schopný hrát ping pong. Poslední den už skoro nedokázal reagovat na vnější podněty a zapomínal, co dělá. Po rekordním jedenáctém dnu experiment skončil a Randy si konečně mohl užít dlouhého nerušeného spánku, který trval 14 hodin. Možná i díky nízkému věku se jeho tělo překvapivě rychle zotavilo a spánkový rytmus se brzy vrátil do normálu.
Jeho rekord dosud nikdo nepřekonal. Vzhledem k tomu, že dnes už dobře známe zničující dopad spánkové deprivace na lidský organismus, raději se o to ani nepokoušejte.
Zdroj: IFL Science, Wikipedia
