Ano, proslulý barokní malíř Petr Brandl, už byl takový. Byl to bohém, v pravém smyslu toho slova. Narodil se v říjnu roku 1668. V zemi již pevně katolické. Tatínek byl německý krejčí, maminka pocházela z české, rolnické rodiny. Na Šumavě byl českoněmecký živel běžný a nikdo tím nebyl překvapen. Krejčík se musel hodně ohánět svojí jehličkou, aby rodinu uživil a nakonec svoje řemeslo pověsil na hřebík. Odstěhoval se s rodinou do Prahy, pronajal si krčmu a to, nač dříve musel pracovat celý měsíc, to vydělal za den. Však to také bylo znát.
Rodiče sice měli rádi peníze, ale svého syna měli raději, a z Petra se stal student jezuitského gymnázia u sv. Mikuláše na Malé Straně. Jezuité si potrpěli na disciplínu a tak se patnáctiletý Brandl, místo prohánění děvčat, dostal do učení k malířskému mistru Kristiánu Schröderovi. Tento pán byl správcem hradní obrazárny, a tak mohl mladičký adept malířského štětce tiše stát v úžasu, před obrazy Rubensovými, obrazy Veroneseho, Tiziana a jiných velikánů. Jeho učitel, který se v malířské technice dostal pouze ke kopírování těchto velkých vzorů, mu už nic dalšího poskytnout nemohl.
Z domácích vzorů to byl o dvě generace starší Karel Škréta. Bohužel, nikdy se nesetkali, Brandlovi bylo tehdy šest let, když Škréta zemřel. V něčem však tito muži byli stejní. Neměli rádi klidný, usedlý život. Pro ránu zřejmě nešli příliš daleko, vždyť Brandlův velký vzor Škréta, jako zralý muž, propíchl v souboji o čtyřicet let mladšího soka. Není divu, pach třicetileté války tehdy ještě bylo cítit a lidský život se příliš necenil.
Petr Brandl měl skvělou paměť a učil se očima. Uměl vidět a záhy se to projevilo. Šlechtické rodiny i mnohé církevní řády se předháněly v nabídkách. Museli však tiše trpět, protože Brandl byl opravdu nevyzpytatelný. Čas u něho nehrál roli. Chtěli jste obraz? Tak si počkejte. Na jedno a totéž téma dokázal vytvořit mazanici a vzápětí dílo, hodné obrazárny.
Občas vnímáme období vrcholného baroka jako dobu, kdy lidé, kromě boha, na nic jiného nemysleli. Není to přesné a Brandl byl tou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Byl již ženatý, měl tři děti, ale to mu nepřekáželo v tom, aby vydělané peníze dokázal obratem prohýřit.
Byl členem malířského cechu, ale spíš jen formálně, nesnášel jeho regule a řád. Miloval volnost. Zadlužoval se, byl i několikrát vězněn. Velmi často za něho platili dluhy i jeho mecenáši, jako byli například Černínové, Šternberkové, Lobkovicové. Petr Brandl žil barevný, sytý život a peníze u něho byly prostředkem, nikoliv cílem. Pokusil se i o několik nezdařených, finančních transakcí, jako byla třeba koupě zlatého dolu v Jílovém u Prahy. Bohužel žádná mu nikdy nevyšla, a malíř světové úrovně, Petr Brandl, zemřel v chudobě, 24. 9. 1735 v Kutné Hoře, kde je i pohřben. Tento bohém, bouřlivák a milovník života, po sobě však zanechal dílo, které je nesmrtelné.
