Divoká zvířata se však vracejí i do severoamerických velkoměst. Tak kupříkladu přibližně desetimilionové Chicago obývá více než dva tisíce jedinců kojota prérijního (Canis latrans). Živí se zde hlavně drobnými hlodavci, jako jsou například potkani, myši nebo veverky. Vědecké výzkumy dokonce naznačují, že se těmto městským kojotům daří lépe než těm žijícím ve volné přírodě. Mají zde totiž nejen dostatečné zdroje potravy, ale chybí tu i jejich přirození nepřátelé, tedy pumy, vlci nebo medvědi.
V hustě zalidněné Kalifornii žije velice početná skupina pum. I když člověk nebývá jejich běžnou kořistí, ve zdejších městech stále přibývá útoků na lidi. Mnohem častěji však pumy ve městech loví hospodářská zvířata a rovněž i psy.
Ze všech divokých zvířat se životu ve městě vůbec snad nejlépe přizpůsobil mýval, který již před člověkem ztratil veškerý respekt a klidně se volně pohybuje v ulicích měst. Mývalové zde o potravu vůbec nemají nouzi, neboť se bez jakýchkoliv problémů dokážou dostat do libovolného kontejneru s odpadky, i kdyby ho měli třeba převrhnout.
Také úkrytů najdou ve městech mývalové skutečně dostatečné množství. Jako původně stromová zvířata si vyhledávají zejména půdy nebo podkrovní mansardy. I když to tak na první pohled nemusí vypadat, tito poměrně roztomilí tvorové (až na ten nepořádek okolo popelnic) dokážou být i poměrně nebezpeční. Mohou totiž přenášet nemoci přenosné nejen na kočky a psy, ale také na člověka, například leptospirózu, psinku nebo i vzteklinu. A poslední dobou se mývalové začali usazovat i v některých evropských městech…
