Levharti běžně mívají zlatý nebo zlatorudý kožich s černými skvrnami, občas se však mezi nimi objevují i jedinci, kteří jsou celí černí.
Tato barevná odchylka, tzv. melanismus, se nazývá podle tmavého barviva melaninu zodpovědného za barvu srsti. Černí levharti s vyšší produkcí pigmentu melaninu v kůži a srsti se vyskytují v jihovýchodní Asii, v Africe se prakticky neobjevují.
Díky náhodně nainstalované fotopasti přichystané v přírodním parku Laikipia v africké Keni vědce tedy nedávný takto zdokumentovaný a doložený výskyt černého pantera skutečně překvapil. Jedná se teprve o druhý potvrzený výskyt této barevné odchylky levharta v Africe. První doložený černý levhart byl na území Afriky vyfotografován před více než sto lety, v Etiopii v roce 1909.
Mezinárodní vědecký tým nedávno v celosvětovém měřítku zmapoval aktuální výskyt levhartů, a to včetně potvrzených výskytů právě tmavě zbarvených jedinců. Na základě tohoto výzkumu se vědci chtěli pokusit formulovat hypotézu, proč se černí levharti vyskytují na různých územích tak nepravidelně…
Hrozivé zvířecí čelisti. Kdo má v říši zvířat nejsilnější skus a kdo svou zubatostí spíše jen straší
Levharti jsou velice přizpůsobivé šelmy, které mohou žít jak v nížinách, tak i v horách, v deštných pralesích i na poušti, v mírném pásmu i v tropických oblastech. Při analýze výsledků pozorování vědci odhalili, že nejvíce černých levhartů bylo zaznamenáno ve vlhkých tropických pralesích. O výskytu levhartů tmavého zbarvení tedy zcela jistě rozhoduje prostředí.
V otevřené krajině a ve světlém prostředí je černá šelma velice nápadná a ocitá se tak v pro ni zcela nevýhodném postavení. Naopak v tropických deštných lesích najdeme pro černé levharty příhodné příšeří. V tomto prostředí je tedy tmavý levhart nenápadnější a v podstatě maskovaný, na rozdíl od jinak běžně zbarvených jedinců, žijících na polopouštích, savanách a stepích.
