I v případě kočkovitých a psovitých šelem se najdou téměř zbytečně obávaní „zubatci“. Kupříkladu někteří velcí psi, například labradoři, nemají čelisti silnější než lidé. Mezi plemena s nejsilnějším skusem patří mezi psy rotvajleři, pitbulové, vlčáci a mastifové. Ani některé kočkovité šelmy výrazně nevynikají silou skusu, i když přesto se na své čelisti mohou velké kočky vždy spolehnout. Například lvi však v poměru ke své velikosti nemají čelisti nijak výrazně silné, v poměru k tělesné hmotnosti bychom nejsilnější čelistní stisk mezi kočkovitými šelmami našli zřejmě u jaguárů amerických.
Výzkum fosilií tzv. šavlozubých tygrů ukázal, že i tyto obrovské kočkovité šelmy měly poměrně slabé krční i čelistní svaly a musely tak mít i celkem slabý čelistní stisk. Zřejmě nedokázaly kousat ani jako dnešní lvi… Velké zuby tedy ještě vždy nutně neznamenají také velkou sílu stisku.
Některá zvířata nahrazují sílu ostrostí, což je případ piraní. Podle výzkumů z roku 2012 je síla čelistního stisku piraní stříbřitých rovna asi polovině síly stisku dospělého člověka. Piraně nemusí spoléhat na silný stisk, neboť disponují velkým množstvím ostrých zubů, které se i bez větší síly snadno prořežou masem kořisti.
Poněkud lepší výsledek v testu síly čelistí by prý ale vykazovala pravěká příbuzná dnešních piraní, žijící v Jižní Americe asi před devíti miliony let. U tohoto druhu o délce až 130 cm se síla stisku odhaduje na srovnatelnou s některými krokodýly.
Naopak mezi živočichy s drtivým skusem se řadí hyena skvrnitá. Je navíc rychlým a vytrvalým běžcem, což jí vše dohromady dává předpoklad velice úspěšného lovce. Svěrák v čelistech hyen, umožněný rovněž její masivně stavěnou, pevnou lebkou, dokáže rozdrtit dokonce i velké kosti žiraf o průměru kolem sedmi centimetrů.
Skus srovnatelný s hmotností osobního automobilu pak najdeme u žraloka bílého. Tyto dravé paryby o možné délce až kolem šesti metrů a hmotnosti tří tun dokážou vyvinout sílu stisku až na úrovni největších krokodýlů.
Co se zubatosti a silného zákusu týče, bezkonkurenčně pověstní jsou v tomto případě právě krokodýli. A nutno dodat, že plným právem. V současné době nemají v říši zvířat na souši žádného konkurenta. Největší dnes žijící plaz je krokodýl mořský, který je zároveň v tomto oboru i rekordmanem.
Pokud bychom však do žebříčku šampionů zařadili také již vyhynulá pravěká zvířata, byl by zřejmě absolutním králem na souši dravý dinosaurus Tyrannosaurus rex a ve vodě asi některý z gigantických třetihorních žraloků, kteří prý dosahovali délky přes 18 metrů a jejichž čelisti se dokázaly sevřít silou schopnou rozdrtit menší osobní automobil jako lis na autovrakovišti… V pravěku bychom pak rovněž našli i krokodýlího přeborníka. Jednalo se s největší pravděpodobností o obří, aligátorům příbuzný druh žijící na konci doby dinosaurů v Severní Americe.
