Textové zprávy od šéfa Motoristů Petra Macinky, které prezident Pavel označil za vydírání, vyvolaly spoustu reakcí a otázek. Ta, která vrtá hlavou mně, se ptá, co si od toho asi tak Macinka sliboval.
„Já teď stojím před nevratným rozhodnutím, jak dál s panem prezidentem. Myslím, že by to měl vědět. Může získat klid, když já budu mít Turka na MŽP. Pokud ale ne, spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace… Buď bude možné vše, anebo nebude možné nic. Stačí jeden podpis… Jsem plně odhodlán, neustoupí-li, učinit maximalistické kroky až do posledního možného detailu… Takže já jsem připraven bojovat s Petrem Pavlem za Turka tak brutálně, že z toho bude velké a dlouho trvající téma. Bez skrupulí…“
Jen si to představte. Je temná noc, ale Macinka nespí. Místo toho spřádá plány, jak prosadit svou a konečně dosadit Filipa Turka do ministerského křesla. A dostane skvělý nápad – napíše prezidentovi takovou esemesku, že se konečně přestane stavět na zadní a „vyslyší vůli voličů“, jak to nazývá.
Opilý přitom prý nebyl. Má totiž dvě děti, jak odpověděl na přímou otázku novináře, zda může vyvrátit fámy, že když to psal, tak „měl něco v sobě“. Jeho vysvětlení je ovšem neprůstřelné, viďte?
Pokud tomu tedy budeme chtít věřit, je tady další otázka – a to, zda opravdu nečekal, že prezident obsah esemesek zveřejní? Anebo s tím naopak počítal a představoval si, že mu to přinese politické body? No, nevím. Upřímně, místo drsného mafiánského kmotra teď připomíná víc nepříliš úspěšného šikanátora z páté třídy.
A další otázku mám pak ohledně Andreje Babiše. Jak dlouho to ještě bude tolerovat? Pokud chce v čele své vlády udělat z Česka „nejlepší místo na planetě“, jak sliboval, bylo by nejspíš na místě zbavit se toxických partnerů, jejichž průšvihy zatím absolutně překrývají vše pozitivní, co by mohl představit voličům.
