Malá kamera přilepená na čelním skle auta pro případ nehody nebo chytrý videozvonek u vchodových dveří, který pošle upozornění do mobilu pokaždé, když někdo projde kolem branky. Moderní technologie pro ochranu majetku a bezpečí jsou dnes dostupné za pár stovek korun a pořizuje si je stále více domácností i řidičů. Jenže hranice mezi legitimní ochranou vlastního majetku a nelegálním zásahem do soukromí ostatních je velmi tenká a neznalost pravidel může vyústit v nepříjemné řízení před Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).
Typickým příkladem jsou palubní kamery v automobilech (tzv. dashcams). Z pohledu české legislativy je jejich používání pro osobní potřebu a případné dokazování při dopravní nehodě zcela legální. Zásadní problém však nastává ve chvíli, kdy řidič pořízený záznam – například nebezpečné předjíždění nebo agresivní chování jiného šoféra – vezme a bez úprav ho nahraje na sociální sítě nebo do diskusních skupin.
Zveřejněním videa, na kterém jsou zřetelně čitelné registrační značky (SPZ) ostatních vozidel nebo rozpoznatelné obličeje řidičů a chodců bez jejich souhlasu, dochází k porušení zákona o ochraně osobních údajů. Pokud poškozený podá stížnost na ÚOOÚ, autorovi videa hrozí citelná pokuta. Záznam z palubní kamery má sloužit výhradně jako důkaz pro policii nebo pojišťovnu při šetření konkrétního incidentu, nikoli jako materiál pro veřejné pranýřování na internetu. Pokud už chce řidič video sdílet, musí obličeje i poznávací značky důsledně rozmazat.
Podobně ošemetná situace panuje u domácích kamerových systémů a chytrých domovních zvonků s kamerou. Majitel rodinného domu má plné právo monitorovat svůj vlastní pozemek – tedy dvůr, zahradu, garáž nebo vstupní dveře. Jakmile však úhel záběru kamery trvale zabírá veřejné prostranství (např. celý protější chodník, ulici nebo vchod do sousedního domu) či přímo nahlíží do oken a na zahradu sousedů, přestává jít o čistě soukromou aktivitu a vztahují se na ni přísná pravidla evropského nařízení GDPR.
Sousedé mají právo na soukromí a pokud kamera nepřetržitě sleduje jejich každodenní pohyb, mohou se úspěšně bránit. V praxi to znamená, že úhel kamery by měl být nastaven tak, aby zabíral skutečně jen nezbytnou část vlastního pozemku, případně pouze bezprostřední prostor u zvonku při zazvonění, nikoli celodenní dění na ulici.
Při pořizování zabezpečení tak platí jednoduché pravidlo: chránit vlastní majetek ano, ale způsobem, který neomezuje práva ostatních. Správně nastavený úhel záběru a rozvaha před sdílením videí na internetu ušetří majitelům technologií nejen sousedské spory, ale i tisícové pokuty od kontrolních orgánů.
Zdroj: autorský text
