Sníh patří k Vánocům neodmyslitelně. Bez sněhu to nejsou ty pravé, české, tak jak je známe z obrázků Josefa Lady. I ti největší škarohlídi sledují předpověď počasí, a v koutku duše si přejí nádherně zasněženou krajinu, už kvůli dětem, které mají ke sněhu obzvláště důvěrný vztah. Sníh zakryje všechno špatné, stejně jako čas.
Člověk má naštěstí schopnost na zlé životní chvíle zapomínat a v paměti mu zůstávají jen ty dobré. Zasněžená krajina nás vrací do dětství. Sníh je znamením klidu a míru. Co svět světem stojí, nikdo rozumný nezačínal válku v době, kdy by se musel prodírat sněhovými závějemi. Mráz a sníh dokázal už zkrotit mnoho válkychtivých jedinců. Ale dost již vánoční nostalgie a řekněme si co to vlastně sníh je.
Už vás slyším. Co je tohle za otázku? I malé dítě ví, že sníh je zmrzlá voda, co jiného. Ano i ne. Zasněžená, mlčící krajina se nám zdá být magická, protože je tvořena ze stejně magických, maličkých vloček. Každá je jiná, příroda má nekonečnou fantazii.
Zázrak symetrie i rozdílnosti. I slavní učenci minulosti to vycítili a začali se jimi zabývat. René Descartes i Jan Kepler, v 17. století. Německý astronom, který přes veškerou matematickou učenost předpokládal vesmírnou harmonii. Jako hluboce věřící si byl jist, že Bůh je Řád a nikoliv chaos. V kráse vesmíru i vloček hledal jeho dílo, nikoliv náhodu.
Střízlivý, chladně uvažující fyzik by vám řekl, že sněhová vločka je dendrit, vznikající v atmosféře. Ledový dendrit, shluk krystalů, s názvem odvozeným od slova strom. Keříčkovitá seskupení krystalů, tvaru šestiúhelníku. Neexistuje žádný fyzikální důvod, proč by nemohly být dvě stejné vločky, a měl by pravdu. Až na fakt, že se takové tvrzení dosud nepotvrdilo.
Vlastně je to s podivem, že se přes všechny znalosti moderní doby dosud neví, co je příčinou vzniku takové nádhery. Jak vlastně krystaly mezi sebou komunikují?
První snímek sněhové vločky byl pořízen 15. 1. 1885. Fotografem byl jistý Wilson Bentley, s přídomkem vločka. Byl to Američan, pocházel z města Jericha ve státě Vermont. Vločky zachytával na černý samet a brilantně ovládal způsob, jak vločku zvěčnit dříve, než stačila roztát. Za svůj život pořídil více než pět tisíc snímků, z nichž asi polovinu vtělil do odborné práce s názvem Snow Crystals, která je dosud Biblí fyziků, kteří se pokoušejí vyřešit stejný problémem.
Zrodem sněhových vloček se i tuto zimu zabývají filozofové, esoterici i kvantoví fyzici. Až budete tedy stavět sněhuláka, zamyslete se nad tím. Tvoříte postavu z hmoty, o které věda neví, jak vlastně vzniká.
