Už tolik let se věnuji zdraví, řeším ho s pacienty v ordinaci, píšu o něm články a knihy, mluvím o něm, snažím se ho žít… A čas od času je dobré znovu si definovat, co to ono bájné zdraví opravdu je. Protože pokud něco chceme, musíme vědět, jak to vypadá a jaká cesta k tomu vede.
V dnešní době je již dlouho opuštěna myšlenka, že zdraví znamená jen nepřítomnost fyzické nemoci, už se jako zdraví nebere jen to, když nám funguje bez obtíží naše tělo. Definice zdraví je v současné době mnohem košatější a lépe tak odráží skutečnost. Dnes mluvíme o takzvaném bio-psycho-sociálním modelu zdraví – bere se v potaz nejen funkce těla, ale i zdraví duševní a zdravé vztahy. Jsem moc ráda, že to tak je, i když někde v podvědomí možná ještě stále bereme zdraví jako více tělesnou než duševní záležitost.
Cesta nebo cíl?
Kdybychom brali zdraví jako stav tělesné funkčnosti a bezbolestnosti, pak by se nedalo naplno říci, že zdraví je cíl života, ale spíše prostředek, kterým naše životní cíle dosahujeme. Když ale bereme zdraví jako komplexní stav souladu a rovnováhy na úrovni fyzické, psychické, společenské, ba duchovní, pak můžeme vskutku říci, že takové zdraví je našim cílem – dosažení pohody, rovnováhy, naplnění, radosti. Je to možná slovíčkaření, ale lépe ilustruje, jak nezbytná je ona rozvitější definice zdraví – protože právě ona lépe zobrazuje celistvost člověka.
Je zdravotnictví zdravé?
Zdraví se skloňuje vlevo vpravo, o zdraví slyšíme v televizi, v rádiu, zdraví se probírá na sociálních sítích, o zdraví vychází celé časopisy a knihy. No a pak tady máme celý systém veřejného zdravotnictví, kam se dostáváme ve snaze buď si zdraví udržet, nebo ho znovu získat. Když se ale upřímně podíváme, jak často takový kontakt se zdravotnickým zařízením vypadá, nabízí se otázka, nakolik je jeho prostředí zdravé. Dýchne na nás po příchodu do čekárny naděje, víra v uzdravení, zalije nás po kontaktu se zdravotní sestrou lidské teplo, cítíme se tváří v tvář lékaři jako tváří v tvář přejícímu příteli? Nebo je to trochu jinak? Jímá nás hrůza, jen co projdeme branami polikliniky, bílé chodby na nás působí jako vězení, štěkání zdravotníků vnímáme jako hrozbu pro naši lidskost a o zdravém prostředí se tedy vůbec mluvit nedá? Chci jen poukázat na tento paradox – jdeme někam, kde chceme získat klíč ke zdraví, ale cítíme se tam mnohdy ještě více v ohrožení a ve stresu. A to je potřeba změnit!
Podpora zdraví
Pokud chceme dosáhnout zdraví na všech jeho úrovních, musíme dělat kroky k němu, ne od něho. Což zní jako naprosto samozřejmá rovnice, ale často vidíme pravý opak – mluvíme o tom, co zdravého dělat, ale skutek utek. Takže navrhuji jaksi zrestartovat v celé společnosti náš postoj ke zdraví, nastavit dobrou náladu, porozumění, stanovit příznivé procesy a otevřenou komunikaci. Ať vše pracuje pro nás a naše zdraví! Naše školství, naše média, naše zdravotnictví, naše politika, náš veřejný prostor, naše rodiny! Když chceme dobrý výsledek, dělejme dobré dílčí kroky na cestě k němu. Nechoďme zpět, nešlapejme vedle, neztrácejme se. Využijme ty báječné vědomosti, které máme, a převeďme je do praxe.
